Konkrétně školáci ze třetích a čtvrtých tříd, kteří si přišli poslechnout příběhy opravdového krtka kosmonauta od pánů Milana Halouska a Miroslava Konvaliny z České kosmické kanceláře, kteří přijeli do Krumlova s pořadem Amerického centra a Velvyslanectví USA nazvaného  Do kosmu s krtkem.
A s chutí by si to povídání poslechli i dospělí. A valili by oči, stejně jako děti.

Po kresleném filmu o Krtečkovi a raketě se ujal slova Milan Halousek. „Tento nehořlavý krtek skutečně byl ve vesmíru s s americkým astronautem Andrewem Feustelem," ujistil a ukázal nevelkou hračku, která má zespoda na zadečku připevněný čtvereček suchého zipu, aby volně nepoletovala ve stavu beztíže na kosmické stanici. „Do vesmíru letěla šestičlenná posádka a krteček. Za pár hodin doletěli na mezinárodní kosmickou stanici ve výšce  400 kilometrů, která je velká jako fotbalové hřiště s panely na sluneční energii. A uvnitř válcových modulů pracují lidé, většinou šestičlenná posádka, která tam stráví půl roku. Ta stanice létá kolem Země rychlostí 28 000 kilometrů v hodině. Čili uletí osm kilometrů za sekundu."

Krteček tedy obletěl Zemi 16krát  za den. Astronauté na stanici pracují a ven pochopitelně nemohou vyjít  bez skafandru. Ten váží 140 kilogramů a kosmonaut v něm musí vydržet v kuse pracovat šest až sedm hodin. Své potřeby  řeší uvnitř skafandru.

„Pití má v batůžku na zádech, odkud mu vede dovnitř do skafandru trubička, z níž pije," líčil Milan Halousek. „Skafandr je něco jako krunýř, člověk se může uvnitř něho trochu pootočit. Takže   uvnitř má držáky na tři až čtyři rozbalené čokoládové a ovocné tyčinky. Občas mu uletí, pak mu lítá v helmě tyčinka a hrají hru: Chyť si mě! Kosmonaut vždy vyhraje.  WC řeší astronaut tak, že má na sobě speciální pleny."

Na dotaz, kdo by chtěl být kosmonautem, se jako jediný přihlásil třeťák z krumlovské  Základní školy Linecká Vojtěch Štrobl.

Děti měly spoustu dotazů. Jak se astronaut ve skafandru podrbe, co by se stalo, kdyby ulétl do vesmíru jen ve skafandru, nebo co když se omylem otevře poklop raketoplánu.

Pro chlapce měl Milan Halousek  povzbudivou zprávu. „Kluci, je to dobrý, kosmonauti se nemyjí. Vždyť jsou tam jenom půl roku," zavtipkoval, ale pak upřesnil, že se otírají speciálními utěrkami. „Na čištění zubů mají normální kartáček, ale pasta nepění a nedráždí žaludek, když si kosmonaut vykloktá, spolkne to." A tím vyprávění zdaleka nekončilo.