Prodat, pronajmout, nebo neprodat? Komu a za jakých podmínek? Na takové otázky si nyní musí odpovědět českokrumlovští zastupitelé v souvislosti s řešením budoucnosti autobusového nádraží. V tuto chvíli jsou ve hře dvě cesty. Buď si pozemek a budovu nechat, mírně opravit a vylepšit. Nebo vše prodat investorovi.

V prvním případě by si mělo město připravit i na mírné úpravy 40 milionů korun. Což je podle některých zdrojů částka reálná, podle jiných nadhodnocená. „Nulová varianta rekonstrukce nádraží by řešila úpravu území současného nádraží, nová parkovací místa a rekonstrukci budovy autobusového nádraží, nebo její demolici a výstavbu nového objektu pro zázemí řidičů a cestujících,“ přibližuje její dosah mluvčí radnice Jitka Augustinová.

Ve druhém případě by celý pozemek koupil případný zájemce a vybudoval na něm s největší pravděpodobností objekt typu obchodního domu nebo obchodní galerie. Současnou autobusovou dopravu by zanechal, ovšem na menší ploše. Tady vznikají první obavy některých občanů i zastupitelů. Část z nich se totiž obává, zdali při prodeji místa zůstane jakémukoliv investorovi autobusová doprava skutečně dlouhodobě zachována, přesněji, zdali v tomto místě nevyroste pouze obchodní centrum, zatímco autobusové nádraží bude nejdříve provozováno v menší míře nebo později vůbec. A to i přes veškeré možné páky smluvních věcných břemen.

Takto uvažuje například zastupitel Miroslav Máče: „Myšlenka vybudovat nové autobusové nádraží s minimálním počtem stání je proradná, neboť předpokládá prodat veškeré pozemky autobusového nádraží a jeho blízkého okolí. Každý dobře ví, že nejlepším obchodem v Krumlově je pronájem parkovacích míst. Takže žádný investor nemůže prodělat na výstavbě něčeho, co více bude připomínat obchodní dům než autobusové nádraží. Po mnoha letech, až nově postavená budova doslouží, doslouží i autobusové nádraží. Představy majitele zmíněných pozemků budou zcela jiné, než se dnes předkládá,“ míní Máče.

I kdyby podle Miroslava Máče jakýkoliv investor zajistil do budoucna stání pro autobusy, bude jejich pronájem tak vysoký, že se promítne do ceny jízdného. „Takže cesta privatizace autobusového nádraží je cesta z krátkodobého pohledu krásná, z dlouhodobého pohledu jde o výprodej městského majetku za cenu vskutku minimální,“ míní Miroslav Máče.

Podobné obavy projevují i někteří občané.

„Pokud si postavím autobusové nádraží, zvýším nájemné každému, kdo tam bude chtít jezdit. Za chvíli už mi tam nebude chtít jezdit nikdo a v tu chvíli už mám možnost postavit tam hotel,“ adresoval vedení města hypotetickou možnosti pan Mazanec.

Vlastními silami

Zatímco v případě prodeje se město může zbavit starostí a získat nějaké peníze, ve druhém se o autobusové nádraží e starat bude muset a bude za to navíc muset zaplatit. Ale i toto má podle zastupitelky Dany Kuchtové své výhody: „Podle mého názoru byla doposud takzvaná nulová nebo minimální varianta zvážena velice málo. Její výhody spočívají v zachování autobusového nádraží, jeho zkulturnění, mírného vylepšení budovy a komerčního využití další plochy ve formě parkoviště. Tuto variantu podporuji,“ uvedla včera zastupitelka Dana Kuchtová.

Podle jejího názoru by přinesla prospěch jak pro parkující českokrumlovské řidiče, tak formou komerčního využití nájmem některými místními podnikateli pro své provozovny. „Místo pro nové supermarkety máme v Domoradicích nebo na Plešivci, ale není důvod postavit jakýkoliv velký market nebo komerční zónu právě na místě nádraží. Navíc touto vlastní variantou můžeme zabránit i případným spekulativním prodejům,“ dodává Dana Kuchtová. Ohledně financování této varianty věří, že je i v tomto případě možné najít investora, nebo že to samé zvládne i samo město svými prostředky nebo získanými dotacemi.

Svůj názor postupně hledá i českokrumlovská KSČM. „Uvědomujeme si, že se nádraží bude muset řešit, ale ještě jsme nepřekonali pojetí, že by město mělo o tyto pozemky definitivně přijít,“ uvedl včera zastupitel Petr Šandera.