Ať už se jedná o pomníky, tedy něco hmatatelného, nebo principy, tedy například statut čestného občanství. Zatímco mohyla před městským úřadem už vzala za své, otázka čestných občanů zůstává. Zvláště v souvislosti s možnostmi ocenění významných osobností města.

Čestní občané

Vedení Českého Krumlova si nyní nechalo dohledat, kolik bylo uděleno čestných občanství od druhé světové války. Jak uvedla mluvčí radnice Jitka Augustinová, jedná se pouze o čtyři jména.

„21. června 1946 prezidentovi Eduardu Benešovi, o pět měsíců později byl jmenován čestným občanem Českého Krumlova předseda vlády Klement Gottwald. V roce 1979 udělila rada MěNV čestné občanství důstojníkovi Petru Vladimiroviči Baranovovi z nedaleké boletické posádky a 25. 8. 1981 udělila rada Městského národního výboru čestné občanství Sergeji Andrejeviči Gerkusovi, prvnímu tajemníku Okresního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v Dobruši, kraj Gomel,“ shrnula mluvčí Augustinová s tím, že od roku 1990 už město žádné čestné občanství neudělilo.

Má takový statut do budoucna smysl? Podle starosty města Luboše Jedličky byl titul čestného občana přesným odrazem své doby a doslova i obrazně mu takřka všichni tleskali. „Otázka spíše zní, jestli je vůbec žádoucí provádět nějaké škrty, posílat doporučené dopisy, nebo rušit tento statut in memoriam. Osobně si myslím, že zrovna toto není to nejaktuálnější, čím bychom se měli zabývat,“ okomentoval současný stav Jedlička.

Stejně tak je tomu i v případě teoretického odstranění památníku Slovenského národního povstání na sídlišti Plešivec, nebo sochy v Městském parku. „Sídliště na Plešivci vzniklo v době, kdy byla tendence věnovat podobnou stavbu nějakým událostem. Povstání má v tomto místě mohylu více než třicet let. Někdo řekne, že už to mělo být dávno pryč, někdo řekne pravý opak, sídliště přece také nebudete kvůli tomu, že jej postavili komunisté, bourat.

Lidem nevadí

Někteří lidé z plešiveckého sídliště památník povstání buď už ani nevnímají nebo k němu mají shovívavější vztah.

„Často jsou u památníku děti, ať si tam klidně hrají,“ okomentovala Anna Vymazalová. Stanislav Jarolím zas říká: „Nebydlím tady tak dlouho a památník mi nevadí. A řekněte, které z těch dětí dnes ví, co to bylo Slovenské národní povstání? A stavět v těchto místech nějaké odpočinkové místo? U silnice? To by asi nebylo vhodné,“ dodává. I taková možnost řešení totiž zazněla v souvislosti s připravovanou regenerací sídliště na jednom z předchozích jednání zastupitelstva.

„Osobně nic proti povstání nemám, ale myslím, že by se toto místo dalo využít účelněji,“ navrhoval architekt Jaromír Kročák a dodal: „Podle mého průzkumu tady občanům spíše vadí nedostatek parkovacích míst, nedostatečné plochy pro sport, pro dětská hřiště nebo nedostatečný počet prodejen a jejich sortiment.“