Apely, protesty a stávkové pohotovosti praktických lékařů se opět dostávají na pořad dne. Stesky té či oné zájmové skupiny pracovníků ve zdravotnictví provázejí prakticky celý polistopadový vývoj České republiky. Jsou odrazem nenasytnosti jedné profesní skupiny anebo je něco zkaženého ve státě dánském?
Tuto otázku jsme položili například praktické lékařce Yvoně Kotroušové: „To, oč bojujeme, je jasná koncepce státu v přístupu k primární péči. Praktičtí lékaři pro dospělé nebo pro děti a dorost totiž pracují v nejasných podmínkách. Například dosud nemáme dodatky ke smlouvám s největší zdravotní pojišťovnou VZP o cenách za naši práci pro letošní rok. Známe jen takzvané zálohové ceny. Ty skutečné se dozvíme v průběhu roku a může se stát, že ze záloh budeme muset opět odvádět vratky.“
Co to znamená? Že lékaři neznají cenu své práce. Účtují podle provizorního ceníku, který se může měnit se zpětnou platností. Je to jako by nám zaměstnavatel po měsíci práce za sto korun za hodinu oznámil, že si to rozmyslel a dá nám jenom devadesát. Přeplatek že máme okamžitě vrátit.
„V našem případě to nebude okamžitě, ale při vyúčtování za čtvrtletí nebo pololetí. Je nám to samozřejmě velice nepříjemné,“ říká doktorka Kotroušová.
A na čem se výplaty praktickým lékařům pro dospělé, děti i dorost krátí nejvíce?
„Na preventivní péči a na ošetřování neregistrovaných pacientů. Čili na tom, co je v prvním případě základem civilizované zdravotní péče a co dokáže ve svém důsledku zachránit spoustu lidských životů i ušetřit zdravotnictví a státu nemalé peníze. Je to předcházení vážným zdravotním stavům včasným diagnostikováním při preventivních prohlídkách, jsou to povinné prohlídky při nástupu do zaměstnání či školy a je to také očkování. Jestliže v této péči překročíme kvótu nám danou na základě skutečnosti z minulého roku, musíme peníze za výkony nad tuto hranici vracet.“ Jinými slovy lékaři jsou tlačeni k tomu, aby tolik propagovanou prevenci u svých pacientů ve skutečnosti nepodporovali.
Druhý případ je ještě podivnější. Jedná se o regulaci lékařské pomoci lidem, které doktor nemá ve svém obvodu.
„Například se stane dopravní nehoda a je k ní přivolán praktický lékař, který je nejblíže. Ze zákona ani z hlediska svého lékařského slibu a svědomí nemůže tuto pomoc odmítnout. Provede ji, vykáže a pokud se jí přehoupne přes stanovený limit ošetřování pacientů, které nemá registrovány ve své kartotéce, je pokutován,“ vysvětluje Yvona Kotroušová. Lékař je tedy podle ní postihnut za něco, co bylo jeho povinností. Jak tomu máme rozumět?
„Jako absurditě nastaveného systému a jako políčku praktickým lékařům, kteří stále více zažívají pocity únavy a vyhoření. Starší kolegové cíleně odcházejí do penze a mladší do ciziny, protože v zemích Evropské unie západně od nás dostanou za polovinu kontaktů s klienty desetinásobek odměny, jakou dostávají v Česku.“
Co tedy praktičtí lékaři chtějí vyjádřit svými aktuálními protesty? „Aby primární péče v Česku dosáhla postavení jako v civilizovaných zemích, tedy aby na ni nebylo nahlíženo skrz prsty jako na méněcenný prvek zdravotnictví. Aby si stát i občané uvědomili, že praktici nejsou ochotni nést nadále odpovědnost za chyby v koncepci zdravotnictví a za nadspotřebu zdravotní péče u nás. Že v žádném případě nemohou být pokutováni za péči poskytnutou lege artis. A že stát musí jasně říci, na co má a na co nemá prostředky, a rozdělit zdravotní péči na základní a nadstandardní. Je zcela zřejmé, že se nevyhneme finanční spoluúčasti pacienta, což lze řešit formou bonusů a malusů k pojistným smlouvám klientů se zdravotními pojišťovnami,“ uzavírá MUDr. Kotroušová