Neodbytní mladíci a děvčata s kasičkou a prořízlými ústy. Občas „nahodí“ i nějaké to psí očko, ukápnou slzičku. Setkáváme se s nimi často – s dobrovolníky, kteří vybírají částky na nejrůznější charity. Například v tomto týdnu se studenty s kasičkou projektu Šance. Peněženka dárců sice občas zažije kolaps, ale srdce zaplesá nad dobrým skutkem. Může ale dnešní člověk lidem vybírajícím příspěvky vůbec důvěřovat? Co když kasičku rozbijí hned na prvním rohu a v nejbližší hospodě si dají pořádně do nosu? Lidé jsou ve volbě, komu dvacetikorunou přispět, stále opatrnější.

„Lidíé pak říkají, že nemají zájem, čehož si ale také vážíme. Aspoň jsou upřímní. Často nám nedůvěřují, takže jim naše dobré úmysly musíme nějak dokázat,“ řekl Pavel Jan z Kaplice, který se svým spolužákem Jakubem Leišem vybíral ve středu peníze na projekt Šance před supermarketem v Kaplici.

U menších částek je podle slov Jana větší naděje na úspěch. Když už mají dát lidé o něco více peněz, tak pořádně zkoumají, na co vůbec přispívají. Nejštědřejší jsou většinou mladé páry.

„Holka vždycky řekne, že to koupí a klukovi nezbývá než souhlasit,“ smál se Jan. „Když se jedná o větší částku, tak už lidé hodně přemýšlejí, což je ale samozřejmé.“

A jaká je nejčastější výmluva? „Nemám u sebe peníze,“ slýchávají výběrčí nejčastěji. Situace je o to víc vtipnější, když ten člověk zrovna vychází z obchodu s plným nákupním vozíkem, který skrývá všechno od piv po luxusní salámy.

Lidé přiznávají, že podobným akcím nevěří, protože se bojí, že někomu zaplatí svačinu. „Jednou jsem také hodil pár korun nějakému mladíkovi a o chvíli později jsem ho viděl, jak si popíjí s kamarády v parku pivečko. Člověk aby se v nich vyznal,“ řekl Jan Tauš z Českých Budějovic.

A co samotní dobrovolníci s kasičkou? Běhají po náměstí z dobré vůle, nebo se jenom obyčejně ulejvají?

„To si myslí všichni, ale je to hloupost. Právě máme ve škole počítače a při těch toho zrovna tolik neděláme,“ kroutil hlavou Jakub Leiš.