Japonskému filmovému týmu, který natáčel běžný život české rodiny, připadalo nepochopitelné, že jde také bydlet na zámku. Za účelem vytvoření dokumentu nastěhovali na týden japonskou modelku Mayako Iwasa z Tokia do bytu na druhém zámeckém nádvoří k rodině Renaty a Jiřího Wolákových.


„Měli jsme z toho trochu strach,“ svěřil se Miroslav Wolák. „Ale jedenadvacetiletá Mayako, která nebyla o mnoho větší než náš Mirek, byla brzy jako naše dítě.“ Rodina si nastudovala na internetu některé japonské fráze. Přes den sice byla k dispozici překladatelka, ale jinak si museli vystačit s anglickými slovíčky. „Zajímavé bylo, že si Mayako nejvíce rozuměla s naší malou Eliškou. Přitom Mayako mluvila japonsky, Eliška česky a rozuměly si dobře,“ vyprávěl Miroslav Wolák.

Japonský filmový štáb se od rodiny po celý den nehnul. Jel s ní nakupovat do Tesca, odkud však zaměstnanci filmaře vyhodili, doprovázeli rodiče do práce. Nadchla je česká kuchyně a kuchařské umění domácí paní. „Bylo neuvěřitelné, kolik toho drobná Mayako snědla. Jelo jí i vepřové s mrkví a bramborem,“ podotkl Miroslav Wolák.

Japonce bydlení i práce na zámku fascinovaly a pořád se vyptávali na Bílou paní. Mayako kvůli ní v noci ze strachu ani nezhasínala světlo. „Vykládali jsme jim totiž, že Bílá paní je ochránkyně dětí. Ale to je skutečnost, naše děti ji viděly,“ ubezpečil Miroslav Wolák. „Mireček, když byl malý, za námi jednou v noci přišel a dožadoval se toho, ať jde ta paní v bílém pryč. A to samé se pak později stalo i s Eliškou.“ Miroslav Wolák v noci rád prochází temnými zámeckými pokoji. Japonce, velice toužící po takovém dobrodružství, vzal jednou s sebou. „Chtěli natáčet u obrazu Bílé paní a posvítit si na něj, ale to jsem jim nedovolil. Nakonec se při té pochůzce zámkem navzájem tak vystrašili, že se strašně báli. Z legrace jsem si posvítil baterkou zespodu na obličej a zařval. A bylo po natáčení. Japonci se šíleně vyděsili. Já jim udělal bubáčka, myslel, že se zasmějeme – a oni byli pryč,“ smál se.

Ale Japonci i Češi se od sebe navzájem o mnohém poučili. „Japonci jsou velice disciplinovaní, jejich děti jsou vedeny k usilovnému studiu, aby v životě něčeho dosáhly. Jsou strašně ctižádostiví, ale mají v sobě pokoru. Nejsou zvyklí odmlouvat, proto bylo skvělé, že respektovali vše, co se řeklo,“ ocenil Miroslav Wolák.

Mayako do rodiny brzy zapadla. Občas se snažila pomáhat v kuchyni, ale po jídle se vždy s naprostou samozřejmostí zvedla a šla mýt nádobí. A jak se Mayako zamlouvala dětem? . „Nejvíc se nám líbilo, že si uměla hrát,“ chválil si Mireček.