Spolupráce s jejich nájemci a odstraňování škod proběhly se ctí. „Ovšem horší pro nás byla ekonomická ztráta, protože 8. srpna 2002 pro nás prakticky skončila sezona,“ upozornil ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu Miroslav Reitinger.
Například systém Parking, který už tou dobou ve městě fungoval a zahrnoval parkoviště u Městského parku, pod poštou a v Jelení zahradě, už prakticky žádné peníze městu do konce roku nepřinesl. „Parkoviště po povodních dlouhou dobu sloužila především pro technickou obsluhu, parkování nákladních automobilů odvážejících odpady. Navíc plochy u Městského parku a pošty byly pod vodou a zaneseny pískem a bahnem,“ připomněl Reitinger.
„Škody na majetku fondu se pohybovaly kolem 16 milionů korun, výpadek tržeb v odhadovaném objemu zhruba tři miliony korun,“ vypočítává ředitel Rozvojového fondu. Vedle toho pochopitelně napáchala velká voda další velké škody na jiném městském majetku, ať už to byly komunikace, inženýrské sítě, na dalších městských budovách, sportovním areálu, sportovní hale. Jedna z největších ran, kterou město utrpělo, byl i stržený most u pivovaru, na jehož místě dodnes stojí armádou zapůjčený most náhradní.
Právní kauza kolem chybného vyúčtování popovodňových dotací se ostatně táhne dodnes a i když byli bývalí starostové Českého Krumlova Antonín Princ a František Mikeš a vedoucí odboru investic Lumír Luštický několikrát osvobozeni, odvolací stání ještě nemají konečnou. Na tento případ pak přímo navazuje i obvinění a stíhání 14 bývalých zastupitelů a radních, kteří zmiňovaným odhlasovali zaplacení právníků městem.
