Většina romských dětí dnes chodí do speciálních škol. Hlavním důvodem je jazyková bariéra. Na základních školách jim totiž dělá největší problém český jazyk.
„Ono je to potom nebaví, protože nechápou látku, která se tam vyučuje. Tím pádem stagnují ve svém vývoji, a proto přechází do těch speciálních škol. Ty navštěvuje drtivá většina romských dětí,“ říká místopředseda a jednatel Občanského sdružení Romů – Soužití Štefan Milo.
Většina rodin to ale zkouší přes běžné základní školy. Až poté však vidí, že jejich dítě nestíhá.
„Rodiče vypíší žádost s osobními údaji. Na základě toho ředitel vydává rozhodnutí o přijetí žáka. Podléhá to správnímu řízení. Pokud tam není lékařský problém, že by dotyčný měl mít odklad, tak jde normálně do první třídy,“ vysvětluje ředitel Základní školy Linecká Český Krumlov Karel Dvořák.
Na praktickou základní školu dochází k přeřazení na základě doporučení třídního učitele, posléze po dohodě s rodiči. Poté následuje psychologické vyšetření. Škola ale nemá právo sama rozhodovat o přeřazení do praktické školy.
„I když škola navrhuje, že je to dítě se speciálními potřebami, tak o tom rodiče nechtějí vůbec slyšet. Ty školy mají prostě cejch. I přesto, že se mohou pochlubit výbornými kantory a zařízením,“ dodává Dvořák.
„Je na rodičích, jak chtějí naložit se svým dítětem. Buď jdou na specializovanou školu, nebo na školu jako je ta naše. Někdy jsou s tím problémy, někdy ale zase samozřejmě ne. Nejsou ale rozdíly v tom, jestli je to Rom nebo ne,“ říká ředitelka Základní školy Plešivec Jaroslava Neumannová.
Co se týče dalších studií, tak Romové dávají většinou přednost práci. Jen pár výjimek pokračuje v učení. Najít práci však není jednoduché.
Učitelům se obecně moc nelíbí takzvaná pozitivní diskriminace, kdy romští žáci dostávají příspěvky na učebnice, přičemž na ostatní sociálně slabší žáky se už nemyslí.
„Kdyby byly rovné podmínky pro všechny, tak přece nemusí existovat takzvaná pozitivní diskriminace. Nemůže se vůbec uvádět v praxi. Bohužel, leckde se deklaruje, že jsou rovné podmínky. Nejsou. Už jenom to, že máme jinou barvu pleti, nás svým způsobem vyřazuje na okraj společnosti. V majoritní společnosti jsou předsudky,“ míní Milo.
Zvláštní výjimku vidí ale v Českém Krumlove. „Je to tím, že zde žije až třetí generace, a proto došlo k soužití. Může za to i totalitní režim, protože se muselo pracovat a tam se lidi spolu setkávali. To mělo samozřejmě efekt. Romové tím ale ztratili část své identity.“