Podle státního zástupce „v rozporu se zájmy města a jeho občanů“ schválili převzetí nákladů právního zastupování starosty Františka Mikeše, jeho předchůdce Antonína Prince a vedoucího odboru Lumíra Luštického, obviněných z úvěrových podvodů a zneužítí pravomoci v souvislosti s dvojím čerpáním státních dotací na opravu sportovní haly po povodních.

Krajský soud dvakrát obviněné zprostil obžaloby a Vrchní soud v Praze loni 8. listopadu odvolání státního zástupce zamítl.

Pět z obžalovaných a bývalý starosta Mikeš jsou dále viněni z toho, že jako členové rady města obdobně schválili v prosinci 2005 při výkonu působnosti jediného společníka Českokrumlovského rozvojového fondu, spol. s r. o. (ČKRF), aby společnost převzala náklady na právní zastupování ředitele a jednatele fondu Miroslava Reitingera, obviněného z poškozování cizích práv v souvislosti s projektem rekreačního centra U Trojice. (Ten na nabídku nicméně nereflektoval.)

Nejednali jako řádní hospodáři?

Jak po skončení dokazování státní zástupce uvedl, v důsledku jejich hlasování na zastupitelstvu 24. listopadu 2005 město bez právního důvodu a opodstatnění převzalo soukromý závazek fyzických osob. Z rozpočtu města bylo následně na obhajobu uvedených osob čerpáno celkem 282 942 Kč. (Ty byly letos vráceny do pokladny města, zjistil soud.)

Žalobce zdůraznil, že pravomoc obce disponovat svým majetkem není neomezená; musí s ním nakládat ve veřejném zájmu, účelně, s péčí řádného hospodáře. V dané věci svým rozhodnutím obvinění zastupitelé odčerpali tento majetek k úhradě „výhradně osobního, soukromého závazku třetích osob“, řekl státní zástupce. Zájem obce nelze podle něho ztotožnit se zájmem trestně stíhaného zástupce obce. Zastupitelé rozhodovali v době, kdy nebyl znám výsledek stíhání zmíněných představitelů a předpokládaná výše nákladů obhajoby. Odmítl obhajobu, že by žalovaní měli být za svá rozhodnutí odpovědni jen svým voličům. S přihlédnutím k bezúhonnosti obviněných a k nižší společenské nebezpečnosti jejich skutku navrhl uložit jim toliko peněžité tresty.

Zájem obce nemá určovat policie

Obhajoba hovořila o „bezprecedentní kriminalizaci“ činnosti osob veřejně činných. Ústava dává obcím právo na samosprávu, na hospodaření s vlastním majetkem. Kontrola způsobu nakládání s ním přísluší civilnímu úseku ministerstva vnitra, a ten v dané věci uzavřel, že není důvod k zásahu; policie přesto zahájila stíhání. Další kontrola správnosti rozhodování je pak politická – mnoha z obviněných dali voliči svůj hlas i v nadcházejících volbách a de facto tak vyjádřili i svůj souhlas s jejich postojem ke stíhání zástupců města.

Zastupitelé hlasováním jen uplatnili své pravomoci v přesvědčení, že rozhodují v zájmu města stíhané představitele co nejrychlejši očistit, aby dál netrpěla prestiž obce a byla obklokována pozastavená možnost podávat žádosti o dotace z evropských fondů.

Obžalovaný Milan Marko ve své závěrečné řeči dokonce zmiňoval, že po zahájení stíhání představitelů města přestalo ministerstvo zahraničí posílat do Českého Krumlova významné návštěvy. Připomněl, že každé rozhodování zastupitelstva v majetkových záležitostech je složité: třeba i prodej bytů občanům pod tržní cenou by někdo mohl označit za porušení péče řádného hospodáře. Pokud by měly rozhodnutí zastupitelstev o tom, co je a co není v zájmu obce, přezkoumávat orgány činné v trestním řízení, pak by rozhodovaly i o prioritách rozpočtů atd. Stát by se tak stal rozhodčím v politických sporech, řekl Milan Marko.

V závěrečných slovech obžalovaných většinou zaznělo, že by dnes rozhodovali o podpoře svých představitelů stejně: jsou přesvědčeni, že se ničím neprovinili a jednali v zájmu města.

Skutek není trestným činem

Soudkyně v odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí zopakovala příslušné paragrafy zákona o obcích. Dozor i nad dodržováním pravidel hospodaření obce má podle něj ministerstvo vnitra, které ve stanovisku k projednávané věci v červnu 2006 mj. uvedlo, že otázka účelného využití prostředků obce je věcí subjektivního pohledu a obtížně přezkoumatelná.

Českokrumlovské zastupitelstvo onoho 24. listopadu 2004 podle soudu rozhodlo procedurálně bezchybně a v rámci své kompetence při výkonu samostatné působnosti města. Zákon umožňuje obci i převzetí dluhu či přistoupení k závazku. „Otázkou může být, kdo by byl obžalován, kdyby hlasování bylo tajné,“ poznamenala soudkyně.

Dodala, že zastupitelé nejsou v postavení vlastníků majetku obce, ale jeho správců, a jako takoví nejsou nekontrolovatelní, lze je za nakládání s majetkem i trestně stíhat – například kdyby odesílali prostředky města neodůvodněně na soukromé účty. „Tady ale sledovali a vyjádřili zájem obce,“ upozornil soud. V žalobě označený skutek proto není trestným činem.

Pět zastupitelů a bývalého starostu Františka Mikeše soud zprostil obžaloby i ze skutku kolem ČKRF. Obvinění podle něj ve funkci valné hromady fondu jako samostatné právnické osoby nejednali v postavení veřejných činitelů.

Rozsudek není v právní moci.