Čtyřicet pět trabantů v různých úpravách, včetně dvou wartburgů, se o víkendu sjelo do Černé v Pošumaví na třetí ročník srazu příznivců těchto legendárních aut. „Přijeli majitelé a fandové až ze severních Čech, Moravy, jezdívají i ze Slovenska,“ konstatoval v sobotu za organizátory Josef Kolář. Na své si přišlo celé okolí, ať už díky typickému odéru výfukových plynů, tak i během spanilé jízdy v koloně po Lipensku nebo za přehlídky na nádvoří českokrumlovského pivovaru.

Varianty

A bylo na co koukat. Od závodních úprav se spoilery, včetně metalízových laků různých barev, terénní bugginy, modely se střešními okny nebo vestavěnými supermoderními hifi soupravami až po úpravy minináklaďáků či dokonce otevřeného kabrioletu. To vše a ještě mnoho dalších vychytávek skrývají tvary klasického Trabantu 600 nebo 601 v kombinaci se svépomocí dvou a více zlatých českých šikovných rukou.

Někteří majitelé ovšem vyznávají čistou klasiku, tedy originální lišty, laky a úpravy motorů, ale ponechané klasické dvoutaktové podobě. „Zkrátka musí to smrdět,“ okomentoval to jeden z nich, Václav Buřič z Českých Budějovic. Ten ale vlastní dvoutaktů několik, například i neméně legendárního barkase. A také jednoho z úplně posledních historicky vyrobených trabantů, ovšem už čtyřtaktního. „Je úplně stejný, jako ostatní, ale poslední vyrobené série už měly plechovou kapotu, čtyřtaktní motor Volkswagen Polo 1, vylepšenou přední nápravu a řadící páku na podlaze, nikoliv u volantu,“ popisoval svého bakelitového oře Buřič. Čtyřtaktů se vyrobilo pouze několik tisícovek v posledních dvou letech 1989 až 1991 celkové výroby, která byla postupně tlumena s pádem železné opony. V roce 1996 se ještě prodalo několik kusů speciální řady 444. Tou dobou už byla ale sériová výroba dalekou minulostí.

Cena a hodnota

„Pro každého ten jeho,“ pokyvuje hlavou další z majitelů a organizátorů František Klantsl na dotaz, který z těchto bakelitových miláčků je nejcennější. „V tom stavu, v jakém je teď mě vyšel přibližně na 70 tisíc korun,“ ohlásil Václav Buřič z Českých Budějovic. „Můj mě stál sto tisíc,“ licituje další fanda. „Spousta lidí je zvyklá vidět jen takové ty šediváčky, ve kterých jedou důchodci. Když ale uvidí takový upravený model, je to pro ně atrakce. Stane se, že mávají nebo vedle mě chvíli jednou ve druhém pruhu a prohlížejí si, co a jak tam mám uděláno,“ komentuje různé situace Buřič.