„Jé, tady je krásně,“ zaznívalo včera z úst lidí, když vešli z pekelně rozpálené ulice českokrumlovského Latránu do klimatizovaného obchodu a radovali se, že se ochladí. Ve dnech, kdy rtuť teploměrů ozářených sluncem stoupá na maximum, by podobnou možnost uvítali určitě všichni, kdo se ve své práci smaží ve vlastní šťávě. Ale mnohdy zůstává jenom u zbožného přání.

„My si v práci pod stolem dáváme nohy do lavoru se studenou vodou. Když musíme vstát, otřeme si nohy o vedle rozprostřený ručník a hupsneme do bot,“ prozradila jednu z využívaných metod ochlazování pracovnice pojišťovny.

Naproti tomu třeba pokrývač Georgij Filip z Chlumu, který je uvyklý opékání na střechách, si moc nestěžuje. „Není to nic moc, ale pracujeme i dnes. Ovšem střídáme to – půl hodiny jsme na střeše a čtvrt hodiny dole. Samozřejmě hodně pijeme a tělo si chráníme opalovacími oleji, hlavu kšiltovkami. Nic příjemného to není, ale dá se to vydržet. Padesát stupňů je tu na střeše rozhodně, ale pořád je to lepší než zima,“ zdůraznil.

O tom, jak vypadá pravé horoucí peklo, kterému se ale vydávají všanc dobrovolně, vědí své automobiloví závodníci, kteří mají po sobotní soutěži. Do auta bez klimatizace, protože s ní soutěžní auto ztrácí výkon, usedli ve dvouvrstvém roláku s dlouhým rukávem, spodkách, kukle a přilbě a také v třívrstvé kombinéze. „Navíc jsme museli mít zavřené okénko a topit topením naplno, aby se nepřehříval motor. Samozřejmě jsme se doslova koupali ve vlastním potu, vždyť v autě bylo čtyřicet až padesát stupňů,“ vyprávěl včera člen českokrumlovského Motorsportu Jan Jinderle, který jako řidič měl ještě natažené rukavice. „Pot z nosu mi v zatáčkách stříkal až na palubní desku,“ konstatoval jeho spolujezdec Pavel. „Každý jsme toho dne vypili určitě pět litrů tekutin,“ podotkl.

Více ohlasů na panující vedra si přečtěte v dnešním (úterý 17. července) vydání Českokrumlovského deníku.