Nové členění rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku vnášelo před svým uvedením do praxe mezi rodiče nejdříve nejistotu a otazníky. Nyní se pomalu ale jistě ukazuje jeho realita.

 

Matky pospolu

„Pochopitelně, že současné změny mezi sebou probíráme, ale zatím s tím nic víc dělat nemůžeme,“ uvedla včera Jana Štroblová, koordinátora Mateřského centra Míša v Českém Krumlově. „Když nám dávky zvýšili, tak jsme se těšily, teď je to někdy i naopak,“ přidala větu, která je citována velmi často a v různých obměnách. Zatím ale neví o případu, kdy by tyto změny nějak zvlášť výrazně někoho postihly.

Mateřské centrum Míša je občanské sdružení, které zajišťuje především program pro maminky na mateřské dovolené, místo pro jejich setkávání a prostor pro děti k tomu, aby si měly kde společně hrát a setkávaly se s vrstevníky dříve, než jdou do školek. Vše dělají dobrovolně bez nároků na nějaké výplaty.
„Byla jsem zaměstnaná před mateřskou dovolenou a mám stále nárok na stejný rodičovský příspěvek a o nic jsem nepřišla, ani nemám nic navíc. Mohla jsem si vybrat mezi formou do tří let a do čtyř let, zvolila jsem tu první možnost,“ uzavřela tento názorový vějíř Gabriela Šubrtová. Zatím si přivydělávat nemusí, ale jak sama říká: „Pokud by se něco naskytlo? Proč ne.“

 

Matky samy

Sedmitisícový příspěvek do jednadvaceti měsíců a posléze menší částka rodičovské, navíc bez možnosti výběru délky dovolené, také určitou část maminek postihla. „Nic jiného, než na tuto možnost přistoupit, nezbývá,“ přiblížila Iveta Křivánková.

Pak už musí nastoupit vydatnější plat manžela nebo přítele, případně přivýdělek a s ním související větší nároky na hlídání ze stran babiček a dědečků, protože platit si paní na hlídání nemá smysl. Takřka tolik, kolik vyděláte, tolik za hlídání utratíte. To vše je někdy spojeno i s velmi vysilujícími adrenalinovými situacemi, zvláště při nedostatku času.

„Brigády se dají najít poměrně často přes internetové servery, které jsou na to specializované, nebo přes pracovní agentury,“ dodala Křivánková. „Jediným problémem pak ale zůstává pracovní doba. Pokud nějaký zaměstnavatel chtěl, abych nastoupila do práce v šest nebo v půl sedmé ráno, pak je jasné, že to je se čtyřletým dítětem problém. A to i když bych pracovala jen na čtyři hodiny.“

Dalším důležitým momentem je místo práce. Pokud taková matka bydlí v krajském nebo jiném větším městě, dá se nějaké dojíždění ještě sem tam stihnout, ale dojíždění na brigádu z menších obcí regionu se také prakticky vůbec nemusí vyplatit.

Bez reformy

Jsou ovšem situace a skupiny lidí, kterých by se určitá refoma dotknout mohla. Ale zatím stále nic. Dokladem mohou být i problémy spojené s dvojčaty.
Kdo si zkusil vjet s dětským kočárkem do autobusů, do výtahů v panelácích a na další úzká místa, ten ví své. Zkuste si to samé s kočárkem pro dvojčata.

„Největší problém byl a je při nástupu do autobusů,“ nastínila přetrvávající nedostatky jedna z těchto maminek Vladislava Bauerová. „Také vjezd do obchodů, zvláště, pokud je u vchodu umístěný nějaký turniket, to nemáte se širokým kočárkem už vůbec žádnou šanci.“

I nově vybudované bezbariérové vjezdy do některých institucí jsou pro dvojkočárek velmi často také úzké.

„Zatím se v tomto ohledu prakticky nic nezměnilo a myslím, že pro takovou menšinu, jako jsme my, se hned tak nezmění,“ shrnula rezignovaně Bauerová.