Českokrumlovští vodní záchranáři kromě vlastní záchranné činnosti zorganizovali v letošním roce 45 samostatných akcí, některé i s mezinárodní účastí. „Jednalo se především o různé kurzy, školení, semináře nebo cvičení s celkovou účastí více jak sedm tisíc osob,“ konstatoval včera vedoucí záchranářů Milan Bukáček.

Drsný výcvik

Zatím poslední akcí byl prosincový kurz pro studenty zdravotně sociální fakulty oboru záchranář Jihočeské univerzity. Kromě teorie byla součástí i závěrečná modelová situace pro záchranu tonoucí osoby ze zamrzlé lipenské přehrady.

„Bylo to fyzicky náročné,“ přiznal včera jeden ze studentů Miroslav Seidl. „Museli jsme zvládnout nejen techniky záchrany, ale i plavání a techniku přežití v přírodě. Je to ale potřebné, protože v praxi se nebudeme setkávat jen s předpisovými problémy v suchu a teple, ale i s takovými drsnými situacemi.“
Výsledkem studia bude i možnost práce při Vodní záchranné službě a takovou praxi v učebnách studenti nezískají. „Dnes už by byla spousta z nás schopna pomoci někomu, pod kým se například prolomil led, a to nejen z hlediska profesionality s patřičným vybavením, ale i laicky někde například na procházce a podobně.“

Čím víc takové praxe, tím lépe, pochvalovali si studenti navzdory tomu, že praxe byla opravdu drsná. Bylo to opravdu nutné?

„Námitka zda je tak náročný výcvik potřebný, není na místě,“ míní velitel záchranářů Bukáček a dodává: „Studenti tohoto oboru se mají naučit zvládat náročné krizové situace, aby jako součást posádky zdravotní záchranné služby byli schopni i pod zátěží zvládnout vše, s čím se mohou v náročné realitě setkat. Záchrana z ledu, součinnost v pátrací akci, komunikace radiostanicí, řešení hypotermie či zvládnutí prvotní krizové komunikace s osobou demonstrující úmysl sebevraždy tím bezesporu jsou.“

Dobrovolníci

Během letošní sezony zasahovali ve svém rajonu na lipenské nádrži desetkrát při přímém ohrožení života. Dva zásady bohužel přišly pozdě. „Jednou byla na vině příliš velká vzdálenost, kdy jsme se k tonoucím prostě nemohli dostat včas. Druhý problém pak nastal mimo naši sezonu, kdy už nedržíme stálé služby,“ podotkl Milan Bukáček.

Stejně jako v některých jiných oblastech se také u záchranářů potýkají s nepříliš valnou podporou státních úřadů a nedostatkem peněz. Právě jejich nedostatek krumlovským záchranářům neumožňuje držet celoroční dohled. Drtivá většina z nich totiž dělá tuto práci dobrovolně, zdarma a v době svých osobních dovolených.

„Mohu ale bezpečně deklarovat, že i přes legislativní vakuum a nedostatečnou finanční podporu státu jsme i v následujícím roce připraveni všestranně pomoci v rámci naší působnosti,“ ujistil Milan Bukáček.