Úkol připravit je do první třídy dnes leží hlavně na bedrech učitelek z mateřských škol. „Někteří rodiče přenášejí povinnosti na školku, mají pocit, že my děti všechno potřebné naučíme a oni už doma nemusí dělat vůbec nic. To je ale velmi mylná představa," řekla Iveta Garajová, učitelka předškoláků v českokrumlovské školce na Vyšehradě.
„Hlavní problém, se kterým se potýkáme, je ten, že děti dnes mluví daleko hůř než dřív. Bývaly to tak dvě tři děti z celé školky, dneska neumí pořádně mluvit deset dětí ze třídy," doplnila ji kolegyně učitelka Hana Velíšková a zároveň dodala, že problém dětem dělá i rozpoznat sluchem písmenka na začátku a na konci slova.

„Rodiče jim málo čtou, děti hlavně koukají na televizi a pasivně sledují pohádky. Celkově se s nimi málo komunikuje. Rodiče jsou zaneprázdněni, na děti nemají čas a je to znát. I u dětí, které chodí na logopedii, je často vidět, že s nimi doma ani necvičí," vysvětlila Hana Velíšková. „Máme děti, které chodí na logopedii tři roky bez jakéhokoli výsledku," potvrdila její slova Iveta Garajová.

Špatná výslovnost je přitom jedním z hlavních důvodů, proč děti dostávají odklad nástupu do první třídy. Kromě toho, že dospělí s dětmi málo mluví, k potížím s řečí přispívá i skutečnost, že se dnešní děti málo hýbou.

„Aby se řeč upřesnila, to přímo závisí na motorice. I když to může někomu připadat nelogické, musí se začít od začátku. Od hrubé motoriky, prvního kroku, skákání, pobíhání a přelézání, k jemné, motorice, kdy se učí skládat mozaiky nebo navlékat korálky, a až pak přichází na řadu správná výslovnost," popsala Hana Velíšková. „Děti dnes nelítají po venku, nelezou po stromech, jako jsme to dělali my, a tak neumí pořádně ovládat ani svaly potřebné pro jemnou motoriku, tedy i svaly nutné k mluvení," dodala.

Učitelky ve školkách trápí i to, že se děti dokáží mnohem hůř samy zabavit. „Dřív byly šťastné za každou hračku. Dneska nemluví o ničem jiném, než jak přijdou domů a půjdou na tablet a na počítač. My je musíme o to víc motivovat, aby si hrály," posteskla si Hana Velíšková.
Výuku učitelkám neusnadňují ani vysoké počty dětí ve třídách. Ideální by podle nich byl počet do dvaceti, mají jich ale ve třídě až dvacet osm. „Máme na jednotlivé děti málo času. Třeba dát dvouminutový prostor při řízené činnosti jednomu dítěti znamená, že se dostane jen na polovinu z nich. Když si třeba vyprávíme pohádku, děti navazují na sebe a ty, na které se nedostane, jsou pak nešťastné," řekla.

I přesto učitelkám rodiče někteří rodiče vytýkají, že se přípravě dětí na školu věnují nedostatečně. „Často se nás ptají, kdy už se začneme s dětmi připravovat do školy. Dítěte se doma zeptají, co za celý den dělalo, a ono odpoví, že jsme si jenom hráli. To je ale tím, že děti nemají poznat, že se učí. Učíme je hrou, aniž to vůbec tuší," vysvětlila Hana Velíšková.
Kupříkladu pravolevou orientaci, jejíž zvládnutí je součástí desatera, které by měl každý předškolák zvládnout před nástupem do školy, pedagožky učí děti při hře na vodníka. „Ten má hrnečky a uklízí je. Nahoru, dolů, doleva, doprava. Děti hrnečky vybírají podle barev, tvaru a velikosti. Musí podle pokynů najít správný hrneček a zařadit ho na správné místo. Děti doma řeknou, že si hrály na vodníky, protože to neberou jako úkol, přitom se ale učí, kde je napravo a nalevo nebo nahoře a dole," popsala Hana Velíšková jednu z didaktických her.
S dětmi pracují celý den, k volné hře se děti dostanou jenom ráno před svačinou. Po dopolední svačině následuje většinou tělocvičná chvilka, didaktická hra, zpěv, oběd a spánek.
U dětí, které nezvládnou desatero předškoláka, školka rodičům doporučí odklad.

„Letos máme adeptů na odklad asi šest, což je hodně, většinou jich bývá méně, kolem tří," řekla Iveta Garajová.
Jestli ale dítě skutečně odklad dostane, nakonec záleží výhradně na rodičích. Dítě mohou dát do školy navzdory doporučení. „Někteří ale vůbec nechtějí slyšet, že by jejich dítě mělo v něčem zabrat, jiní by zase odklad chtěli, i když je dítě šikovné a umí všechno, co má, ale rodiče si myslí, že by to mohlo dotáhnout dál," uvedla Hana Velíšková.

Autor: Zuzana Gabajová