Jako kdyby vypukla ne zlatá, ale kovová horečka. Na Českokrumlovsku prakticky nemine týden, během něhož by někde nezmizely kovové předměty jakéhokoliv stáří a využití.

A sběrači kovů se nezastaví prakticky před ničím, berou vše a v jakémkoliv množství. Například před nedávnem skončil ve sběrně druhotných surovin kovový válec ze Soběnova, před pěti dny v jedné kaplické firmě marně hledali více než tunu nástrojařské a konstrukční oceli, v Přední Výtoni zmizely měděné elektrické kabely a hliníkové plechy za více než 22 000 korun nebo v Přísečné zvon ze zvoničky rekreační chalupy.

Vrcholem se stala do nebe volající krádež mosazných destiček ze hřbitova v Terezíně, stejně jako chvíli poté krádež bronzově se tvářící desky se jmény obětí transportu smrti z pomníku v Netřebicích.

„Výkupny kovů se totiž předhánějí ve výši výkupních cen, a tak se lidé a zloději při hledání kovových předmětů a šrotu činí,“ řekl vedoucí kaplických policistů Vladimír Boledovič. „Dokud se nezmění zákon, moc proti tomu nezmůžeme.“

Vše očividně bere i většina výkupen kovošrotu na Českokrumlovsku. Českokrumlovský deník otestoval čtyři sběrny v Kaplici a okolí. Tři z nich by nabízený poklop od kanálu vzaly prakticky bez váhání. Jejich pracovníci navíc potvrdili, že zloději už kradou kovy i ve sběrnách.

Zajeďte na váhu

„Nejlepší výkupní ceny za kovy zde!“ hlásá veliká cedule u jedné ze soukromých sběren druhotných surovin v Kaplici. Dva její pracovníci se ale k právě dorazivšímu autu nijak nehrnuli.

Redaktoři Českokrumlovského deníku se to odpoledne oblékli jak z podřadného second handu, do kufru auta naložili zapůjčený, lehce zarezlý dekl od kanálu a vydali se vyzkoušet, jestli jej ve výkupnách hladce udají.

V první o nás dlouho nejevili zájem. Museli jsme čekat na vedoucího, který byl v nedohlednu. Nakonec se k autu přišoural starší z pracovníků. Nejprve si kanál prohlédl. „To je kryt,“ konstatoval. „Odkud je to?“ zeptal se podezřívavě. „Jestli to tam někdo nenachystal… No, to bereme,“ ujistil posléze.

Jak by dopadl následný test ve státní výkupně sběrných surovin obklopené haldami šrotu, zůstává otázkou. Tam jsme totiž hned odhalili, co jsme zač, abychom si mohli s jejím zaměstnancem o problematice popovídat. K tomu ale potřeboval povolení shora. Ředitel odmítl povolit cokoliv. „Teďˇ se o sběrnách hodně mluví v souvislosti s krádežemi, nechceme, aby nás lidi házeli s ostatními sběrnami do jednoho pytle,“ zdůvodnil.

Rychlá obsluha

Sběrna číslo tři. Konečně sběrna, která nevypadala jak útulek pro bezdomovce. Pilně se zde pracovalo mechanickou rukou, nad novým vozem značky Audi létaly na ruce nakladače kusy plechu. Jakmile nás mladý pracovník zaregistroval, přiběhl k autu, ihned si s námi potykal a bez váhání řekl, že poklop vykoupí. „Opravdu berete i poklopy od kanálů?“ ptali jsme se znovu. „Záleží na tom, od koho to je a kde jste ho vzali,“ zněla odpověď. Ujistili jsme ho, že jsme dekl našli pohozený za městem. „Tak to je v pořádku, beru ho. Počkejte a zařaďte se do fronty na váhu.“

Nikde nikdo

Ve sběrně číslo čtyři vládlo mrtvo. O tom, že navzdory tomu někdy funguje, svědčily jen hromady kovového harampádí. Nikde nikdo, kdo by sběrnu obsluhoval. Po našem několikaminutovém okukování a oblézání hromad šrotu přijel muž, který údajně majitele v jeho nepřítomnosti zastupoval. Po telefonické domluvě s majitelem byl připraven od nás víko od kanálu vykoupit. Přiznal, že poklop mu byl podezřelý, ale stejně by ho vykoupil, jelikož se živí zemními pracemi a ví, že poklop je už starý a takovéhle typy už se dnes nepoužívají. Teď už je to jen kus železa.

„Samozřejmě se tu také krade,“ potvrdil to, co už říkali i pracovníci jiných sběren. „Je to úplně šílené. Ukradli tady třeba 30 tun kovů. Odtáhnou i to, co není ručně zvládnutelné. Myslím si, že je v tom i trochu konkurenční boj.“

Dušuje se, že opravdu podezřelé věci, stejně jako třeba kovové křížky z náhrobků, by v žádném případě nevzali. „Zatím sem ani nikdo s něčím takovým nepřišel. Podle mého názoru je to tady pořád ještě lokalita, kde se dá krást všechno možné železo. Až se jeho zdroje vyčerpají, je možné, že se zloději vrhnou na křížky. Ti, co kradou, jsou prasata. Pokud máme podezření, tak to nebereme. Na druhou stranu, kdyby měl vykupující podezření pořád, tak nemá žádný kšeft,“ pokrčil rameny. Ujistil, že sběrnu jezdí často kontrolovat policisté.

Nedokonalý zápis

Současná povinná evidence sběren je nedostatečná a policistům při vyhledávání kradených předmětů právě dvakrát nepomáhá.

„Výkupny mají totiž podle zákona o odpadech při sběru a výkupu odpadů zaevidovat prodávajího a druh přineseného kovu. To znamená, zda jde o železo, měď či ocel,“ vysvětluje Ludmila Zábušková z kaplického živnostenského úřadu. „Popis předmětu, ze kterého je jasné, co dotyčný do sběrny přinesl, musí mít pouze maloobchod s použitým zbožím, který zboží vykupuje a také prodává, čili třeba bazary."

Zuzana Kyselová, Václav Votruba, Pavel Kacerovský