Turisty vyhledávaný cisterciácký klášter a vyšebrodská pobočka pražského Poštovního muzea dnes existují v dokonalé symbióze. Jen málokdo však ví, že staré poštovní schránky, razítka a pečetidla, stejnokroje či dopravní prostředky začaly historii českého poštovnictví připomínat právě ve Vyšším Brodě víceméně náhodou. Navíc v době, kdy cisterciákům do zdejšího kláštera odpírali komunisté vstup.

Ovšem ještě dříve, než se začala psát historie vyšebrodské pobočky Poštovního muzea, zaznamenal dobový tisk vznik pražské základny této instituce. Poštovní muzeum v Praze bylo založeno 18. prosince 1918 jako součást tehdejšího ministerstva pošt a telegrafů. „Bylo to vůbec první muzeum, které v samostatném československém státě po převratu v říjnu roku 1918 vzniklo,“ zdůrazňuje ředitel Poštovního muzea Jan Galuška.

Hned od počátku však pracovníci muzea nezvali veřejnost k obdivování rozsáhlých sbírek. Nejprve totiž bylo potřeba shromáždit sbírkové předměty. „To se dařilo především díky úsilí pošťáků, kteří byli na svůj obor hrdí a měli svou práci rádi. Byli to takoví Kolbabové, kteří ctili étos pošty a rádi pracovali. I díky tomu se jim podařilo shromáždit a zachovat z dob Rakouska-Uherska mnoho cenných exponátů,“ vysvětluje Jan Galuška.

První expozice tak byla ve výstavních prostorách pražského Karolina, v přízemí pod aulou, kde se konají slavnostní promoce, otevřena roku 1928. Tedy v době, kdy v čele muzea stál známý literát Jiří Karásek ze Lvovic. „Protože se sbírkový fond postupně rozrůstal, bylo třeba najít prostory, kde by všechny exponáty bylo možné vystavit. Poště patřil od roku 1919 bývalý klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově, kde ve 20. letech minulého století sídlil tzv. poštovní šekový úřad. Ten byl ale koncem 20. let transformován na poštovní spořitelnu, pro níž nechalo ministerstvo pošt a telegrafů vystavět obrovský palác na Václavském náměstí, v němž dnes sídlí jedna z bank. Klášter sv. Gabriela tedy zůstal volný pro Poštovní muzeum,“ vypráví Jan Galuška.

Do nových prostor začali pracovníci muzea stěhovat exponáty roku 1932. O rok později už rozsáhlou expozici, v níž nechyběly předměty dokumentující poštovní historii, ale ani kočáry, poštovní známky či knihovna se studovnou, obdivovali první návštěvníci. „Dominantou muzea bylo v té době letadlo Aero A10. Tento letoun vší té kráse vévodil,“ podotýká ředitel Poštovního muzea.

Léta rozkvětu, která poté následovala, však přeťal nástup nového režimu a smutné válečné události. Za protektorátu muzeum živořilo pod vlivem nacistické okupační správy, na podzim roku 1944 jej stihl stejný osud jako všechna ostatní muzea; na vstupních dveřích se objevila cedule s nápisem Zavřeno.

„Svou činnost muzeum obnovilo až po válce, ovšem už ne v takovém rozsahu jako v éře první republiky. Po komunistickém puči v únoru 1948 pak bylo Poštovní muzeum téměř zlikvidováno. Expozice v klášteře sv. Gabriela se postupně zavíraly, zachovány zůstaly jen výstavy poštovních známek. A známky také muzeum v podstatě zachránily, neboť tato instituce zároveň plní funkci archivu poštovních cenin i veškeré dokumentace tvorby poštovních známek,“ vysvětluje Jan Galuška.

Kdy je otevřeno

- Vyšebrodská pobočka Poštovního muzea je otevřena od dubna do října denně kromě pondělí, a to od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.
- Mimo hlavní turistickou sezonu je možné telefonicky či mailem domluvit individuální prohlídky.

V 60. letech 20. století, v době politických tahanic, do čela Poštovního muzea usedl Karel Adler, původem z Českých Budějovic. Právě jemu lze děkovat za to, že turisté dnes ve Vyšším Brodě kromě úchvatných prostor cisterciáckého kláštera mohou obdivovat i slavnou historii českého poštovnictví.
„Vypráví se, že Karel Adler někdy v roce 1966 sedl do auta společně se svým přítelem, tehdejším ředitelem českobudějovického střediska Státní památkové péče. A společně údajně objížděli jihočeské hrady, zámky a kláštery, aby vytipovali vhodné místo pro pobočku Poštovního muzea. A dorazili do Vyššího Brodu, kde se jim pro tento účel zdála jako stvořená prázdná opatská rezidence v areálu kláštera,“ brousí do historie nepříliš dávné Jan Galuška.

Karlu Adlerovi se poté podařilo přesvědčit tehdejší vedení resortu spojů, aby nechalo vytipovaný objekt pro účely muzea ve spolupráci s památkáři zrekonstruovat. „Jak ovšem bylo v tehdejší době obvyklé, opravy se vlekly, a tak první expozice byla ve vyšebrodské pobočce Poštovního muzea otevřena až v červenci 1976. Pobočka zde zůstala i poté, co byla část kláštera včetně opatské rezidence vrácena po sametové revoluci cisterciákům. Za to jsme velmi rádi, naše vzájemné vztahy jsou skvělé,“ pochvaluje si Jan Galuška.

Dnes si unikátní sbírkové předměty, které na ploše téměř 2000 metrů čtverečních dokumentují historii poštovnictví od počátků organizované přepravy na našem území až po současnou moderní éru České pošty, přijde ročně prohlédnout více než 8500 lidí. Minulý týden mezi nimi byla i Pavla Sobolíková z Plzně se svou rodinou. „Překvapilo mě, jak rozsáhlá expozice je. Nejvíce mě zaujaly historické údaje, například obrovský rozmach využívání služeb pošty v 19. století. Dětem se pak moci líbila výstava poštovních kočárů,“ hodnotí turistka.

Jak potvrzuje Jan Galuška, spokojenost návštěvníků je pro pracovníky Poštovního muzea jedním z prvořadých cílů. I proto se snaží jednotlivé součásti expozice pravidelně aktualizovat i obměňovat. „Snad i díky tomu se návštěvnost vyšebrodské pobočky Poštovního muzea v poslední době rapidně zvýšila. Rádi bychom, kdyby sem ročně zavítalo přes 10 tisíc lidí,“ prozrazuje Jan Galuška a s nadsázkou v této souvislosti dodává, že pracovníci Poštovního muzea ve Vyšším Brodě především v letních měsících sledují počasí bedlivěji než „rosničky“ v televizi.

„Nejlepší pro nás je, když se střídají horké slunečné dny s těmi podmračenými. Právě v těch chladnějších či propršených dnech totiž lidé, kteří jsou na dovolené u Lipna, vyrážejí za památkami a do muzeí, tedy i k nám. Kdežto když je pořád hezky, jsou u vody nebo v přírodě, zatímco když prší třeba týden v kuse, dovolenou raději zruší úplně,“ objasňuje zajímavou teorii Jan Galuška.

Nechybí ani stůl asi nejznámějšího pošťáka, literáta Petra Bezruče

Na zajímavé informace i předměty, které se vztahují k historii poštovnictví v českých zemích, lze ve vyšebrodské pobočce Poštovního muzea narazit doslova na každém kroku.

Zaujme například originální stůl, u něhož coby zaměstnanec poštovního úřadu Brno II sedával známý literát Petr Bezruč, anebo replika poštovního úřadu z přelomu 50. a 60. let, jíž vévodí portrét prezidenta Novotného. „Máme tady i trezor, který na první pohled vypadá jako nedobytný, ale uzvednete ho malíčkem jedné ruky,“ názorně ukazuje ředitel Poštovního muzea Jan Galuška. „Trezor je totiž vyroben z polystyrenu,“ podotýká na vysvětlenou.

Poněkud pochmurnou náladu v návštěvnících probouzí místnost věnovaná poštovnictví v éře nacismu. Ve skutečnosti však připomíná veliké hrdinství tehdejších zaměstnanců pošty. „I v této těžké době v sobě mnoho pošťáků nedokázalo potlačit své vlastenecké cítění, a tak například zabavovali udavačské dopisy, za což jim hrozila šibenice,“ vyzdvihuje Jan Galuška.

Pozornost návštěvníků však přitahují i další sbírkové předměty. Jen těch trojrozměrných vlastní Poštovní muzeum jako celek na 3300, a to od poštovního vagonu až po nejdrobnější exponáty.

Neméně zajímavé jsou rovněž faktografické údaje. Ty například připomínají jedno z nejzásadnějších dat pro poštovnictví v českých zemích, a sice rok 1526, kdy v souvislosti s volbou Ferdinanda Habsburského českým a uherským králem zřídili Taxisové na panovníkův příkaz první poštovní trasu mezi Innsbruckem, Vídní a Prahou, a to za účelem rychlé přepravy zprávy o tom, jak dopadla královská volba. „Tím byl dán základ pro vznik organizovaného poštovního systému u nás, který spočíval nejen ve vytyčení poštovních tras, ale také poštovních stanic ve vzdálenosti asi 20 kilometrů od sebe. Ty sloužily k podávání zásilek, ovšem rovněž k výměně koní nebo jako hostince. Pošta totiž až do 19. století nepřepravovala jen zásilky, ale také osoby. To, co je nyní letadlo, auto nebo autobus, byla dříve pošta,“ vysvětluje Jan Galuška.

Jedna z částí výstavy poukazuje na úzký vztah pošty a novin. Jak připomíná ředitel Poštovního muzea, pošťáci už v 16. století do jisté míry suplovali novináře, když informace o různých korunovacích či výsledcích probíhajících bitev lidem zprostředkovávali buď ústně, anebo formou různých letáků. „Z toho se postupně vyvinuly noviny, které pošta posléze doručovala. I proto se ostatně slovo 'pošta' dodnes objevuje v názvech mnoha světových deníků, například Washington Post,“ upřesňuje Jan Galuška.

Z vyšebrodské pobočky Poštovního muzea odcházejí návštěvníci poučeni rovněž o obrovském rozmachu, který pošta zaznamenala v 19. století. „Ten souvisel s dosažením téměř stoprocentní gramotnosti tehdejšího obyvatelstva, stěhováním lidí za prací, ale také změně v systému plateb za poštovní služby, díky níž posílání dopisů a dalších zásilek výrazně zlevnilo,“ vyjmenoval Jan Galuška některé z faktorů, jež vedly k nárůstu počtu přepravených listovních zásilek na území tehdejšího Rakouska z 12,5 milionu v roce 1830 na 1,055 miliardy o 70 let později.