Přestože jsou stranou od veškerého společenského a kulturního dění v regionu, Rožmitálští si nestěžují. Uprostřed krásné přírody žijí po svém.

Školu a školku tady mají takovou, že by v leckterém městě mohli závidět, cestou z obchodu nebo z pošty si mohou zajít ke kadeřníkovi, ani k lékaři nemusejí nikam dojíždět.

Jen kdyby bylo více příležitostí k obživě. „S pracovními možnostmi to tady není nijak slavné. Místní zemědělská firma zaměstnává jedenáct lidí, sedm žen pracuje ve škole a školce, zemědělská společnost v Hněvanově dává práci šesti lidem,“ jmenuje namátkou starostka Alena Ševčíková.

Většina lidí odtud jezdí za prací do zhruba 15 kilometrů vzdálené Kaplice. Zde však ekonomická krize přidusila výrobu v nejednom výrobním závodu, a tak bez práce zůstalo i hodně Rožmitálských. „Nezaměstnanost už se u nás na konci loňského roku přehoupla přes 18 procent,“ podotkla starostka.

Na vrtochy osudu však Rožmitálští nežehrají. Životním strastem dávají zapomenout hned v několika zájmových spolcích, baví se při masopustní koledě, znovuobnovené po 44 letech, pouťové zábavě, kterou vloni u příležitosti oslav 750. výročí obce zpestřil kostýmovaný průvod, hasičských soutěžích nebo fotbalových „sranda–mačích“, v nichž své síly poměřují například svobodní a ženatí. A turisty ponoukají k návštěvě muzea s expozicí radiopřijímačů a výstavou mapující historii obce.

V Rožmitále už přes dvě desetiletí vládne ženská ruka a na vzhledu obce je to znát. V obnově druhdy zanedbaných stavení, chodníků či sakrálních staveb navázala Alena Ševčíková na svou předchůdkyni Boženu Dobrovodskou.

„Podařilo se nám opravit chodníky v obci, novou fasádu dostal jeden z bytových domů i budova základní a mateřské školy. Na školní zahradě vloni přibyly hrací sestavy pro děti, které odpovídají normám.

Také odtud odstraňujeme staré přístřešky, aby bylo dost místa pro nové hrací prvky i pergolu, v níž najdou žáci za hezkého počasí jedinečné zázemí,“ zrekapitulovala Alena Ševčíková počiny z nedávné doby.

Tím však jejich výčet nekončí – v osadě Hněvanov chrání místní obyvatele na autobusových zastávkách před deštěm nové čekárny, v kulturním domě slouží veřejnosti zrekonstruované sociální zařízení.

A co Rožmitálští mají ještě v plánu? „Nutná je výstavba nové čistírny odpadních vod za pět milionů korun, stejně jako posílení zdrojů pitné vody, které bude stát až tři miliony. Někdejší hotel s restaurací bychom rádi přestavěli na hasičárnu s potřebným zázemím nejen pro hasiče, ale také členy dalších zájmových spolků v obci.

A uspějeme–li s žádostí o grant, pak bychom hasičům pořídili i některé nové vybavení – hasičáky, proudnice, plovoucí čerpadlo či elektrocentrálu,“ řekla starostka.

Nutná je i výměna oken v bytových domech či objektu základní a mateřské školy, rekonstrukce kabin či nový plot na místním sportovním hřišti, další rozšiřování veřejného osvětlení nebo oprava božích muk a kamenných kapliček v katastru obce.

Jen kdyby byl nějaký oslík, který se čas od času otřese… „Plány máme veliké. Zda se je podaří všechny naplnit, ukáže až čas,“ shrnula Alena Ševčíková.

Poznatky děti získávají i v přírodě

O trápeních i radostech všech sedmadvaceti žáků rožmitálské školy a jejího odloučeného pracoviště v nedalekém Bujanově ví ředitelka školy Olga Floriánová mnohé. I proto má systém málotřídní výuky tolik v oblibě.

„Škola funguje na dvojtřídním systému. V Bujanově máme první a druhou třídu, v Rožmitále pak třetí, čtvrtou a pátou,“ vysvětlila Olga Floriánová.

Klasickou výuku mají i tady děti zpestřenou o nepřeberné množství nejrůznějších akcí. „Ctíme tradice, a tak pořádáme martinskou slavnost, slavnostní rozsvěcení vánočního stromu, velikonoční jarmark nebo vynášení morany,“ vyjmenovala Olga Floriánová.

Děti si užívají i výletů do planetária nebo divadla.

Specialitou zdejší školy je týdenní pobyt v Borových Ladách na Šumavě, kde se děti dopoledne učí, odpoledne pak bobují nebo za pomoci pracovníků tamního infocentra poznávají šumavskou přírodu. „Tohoto pobytu se pravidelně účastní i rodiče,“ podotkla Olga Floriánová.

O budoucnost školy se její ředitelka neobává. „V naší školce a jejím odloučeném pracovišti v Bujanově nyní máme čtyřicet dětí, což je do dalších let docela dobrý základ,“ ujistila Olga Floriánová.

Rožmitál na Šumavě dříve a dnes

První zmínka o obci se datuje do roku 1259, kdy Vok z Rožmberka věnoval podací právo ke kostelu v nově založené osadě nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě.

Rožmitál ležel při staré obchodní cestě z Horních Rakous do Čech, a stal se tak tržní osadou pro hrad Rožmberk. Z novodobější historie stojí za zmínku rok 1848, jenž pro místní obyvatele znamenal vysvobození z poddanského vztahu k Buquoyům.

Mezi památkovými objekty v obci a okolních osadách vyniká kostel Nanebevzetí Panny Marie, který tady stál již v roce 1259. Kostel byl dostavěn v roce 1909 v gotickém slohu.

Dnes v Rožmitále a osadách Hněvanov, Michnice, Čeřín, Jistebník, Zahrádka, Hodonice, Močerady a Sedlíkov žije zhruba 415 obyvatel.

Spolek mají děti i ženy

Narazit na obyvatele Rožmitálu, jenž by si stěžoval na přebytek volného času, je téměř nemožné. V obci se totiž pravidelně scházejí nejen dobrovolní hasiči, ale také děti nebo dámy.

Dobrovolní hasiči obec reprezentují již od roku 1946. „Nyní máme 20 členů, 12 kluků je mladšího věku, takže se už čtyři roky aktivně účastníme okresních soutěží,“ pochvaluje si velitel sboru Pavel Lattner.

Nejen nejmenší děti, ale i školáci, kteří za vzděláním již dojíždějí do Kaplice, se pravidelně scházejí v tvořivé dílně. „Vyrábíme různé věci z papíru, hlíny, teď i z hliníku, často také malujeme,“ vyjmenovala Monika Maršálková, jež kroužek vede společně s Michaelou Ševčíkovou.

Už čtyři roky se místní dámy, převážně staršího věku, scházejí v Dívčím klubu. „Je fajn, když si můžeme společně poklábosit, oslavit spolu Vánoce či Velikonoce nebo vyrábět růžičky na náš masopust,“ řekla členka klubu Margita Koločajová.

V obci se daří i mysliveckému spolku nebo šipkařskému družstvu.