I českokrumlovský region se mohl pochlubit mnoha hrdiny, kteří bojovali v obou světových válkách. Kolik Krumlováků například bojovalo v 1. světové válce? Na otázky odpovídal Petr Jelínek, bývalý ředitel Regionálního muzea v Českém Krumlově, ve kterém se před časem konaly velmi úspěšné výstavy na téma legionářů. Za tu poslední dokonce dostal pamětní medaili.

Před lety jste dal dohromady výstavu v muzeu o místních legionářích. Jak na tento projekt vzpomínáte? Byla úspěšná?
Výstavy s legionářskou tématikou byly dvě. V roce 2001 jsme s paní Věrou Maškovou, tehdejší ředitelkou Státního okresního archivu v Českém Krumlově, dali dohromady výstavu Legionáři na Českokrumlovsku, ke které byla také vydána stejnojmenná publikace.  Tuto publikaci je možné ještě zakoupit v okresním archivu na Plešivci, alespoň podle informace na internetu.  Byla to odezva na tehdejší výzvu Československé obce legionářské , týkající se dokumentace prvního odboje ve všech okresech. Druhou výstavu jsme uskutečnili v muzeu v roce 2005 k 60. výročí ukončení 2. světové války pod názvem „Náš voják v boji za svobodu a demokracii". Spolupracovali jsme tehdy například s Československou obcí legionářskou, Sdružením válečných veteránů ČR a také sběrateli a českokrumlovskými modeláři. Myslím si, že obě výstavy byly velmi zdařilé a měly dobrý návštěvnický ohlas. Velmi si cením pamětní medaile, kterou jsem za tuto výstavu od sdružení veteránů obdržel.

Máte přehled, kolik vojáků z Českokrumlovska, kteří se účastnili bojů 1. světové války, se vrátilo domů a kolik jich zemřelo?
Podle dostupných údajů o legionářích se z Českokrumlovska bojů 1. světové války zúčastnilo  takřka 300 příslušníků československých dobrovolnických vojsk, z toho zhruba deset mužů padlo, zemřelo nebo bylo nezvěstných. Počet všech odvedenců do rakousko – uherské armády byl však samozřejmě mnohem vyšší a stejně tak počet těch, kteří se z války nevrátili. Celkové údaje bohužel nemám k dispozici.

Setkal jste se s některými veterány z 2. světové války? Máte přehled, jestli dnes ještě žijí?
Osobně jsem poznal několik veteránů 2. světové války při příležitosti 50. výročí jejího ukončení. Uspořádali jsme tehdy v muzeu akce  s několika veterány. Byli to bývalí vojáci z Východu i Západu – z 1. Čs. armádního sboru v SSSR i z Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, která byla po skončení války částečně dislokována také v Českém Krumlově. Dále byl s nimi jeden z parašutistů, cvičených pro výsadek do protektorátu. Myslím, že z těchto veteránů je dosud živý pouze tento parašutista. Je to pan podplukovník Ján Bačík, který žije v Třeboni. Narodil se v roce 1917 a přes svůj úctyhodný věk se stále zúčastňuje vzpomínkových akcí a besed, mimo jiné i letošní akce k 70. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Myslím však, že v regionu žijí příbuzní řady veteránů, kteří mají možná v rodinných albech a dokumentech mnoho zajímavostí, které by mohly obohatit muzejní a archivní sbírky. Naprosto se ztotožňuji s názorem pana Tibora Horvátha (Českokrumlovský deník, 10. listopadu), že tito veteráni vystupovali vždy skromně a seriózně. Byli to hrdinové a nechlubili se tím. O tom, co zakusili osobně, vyprávěly spíše stužky jejich vyznamenání, než oni sami. Vyprávěli o hrdinství svých kamarádů a přátel a vzpomínali na ty, kteří nepřežili. V tom cítím velikost jejich osobnosti. A to konec konců platí i o legionářích z první světové války.

Vy sám jste údajně měl v rodině veterána. Můžete ho více přiblížit?
Já i moje manželka rádi vzpomínáme na dědečky, kteří byli legionáři. Můj děda byl odveden v roce 1915 a poslán na ruskou frontu, kde byl zajat, vstoupil v Kyjevě do legií a prožil neskutečné roky bojů a tisícikilometrových přesunů na Transsibiřské magistrále. Do Československa se vrátil jedním z posledních transportů. Loď M.S. Dollar vyplula z Vladivostoku 6. června 1920 a přepravila jeho pluk do Kanady. Projeli Kanadou na trase Vancouver, Winnipeg a Quebec a lodí Belgic se dostali do Evropy a železničními transporty do vlasti.  Manželčin děda byl poslán hned na začátku války na srbskou frontu, kde byl v prosinci roku 1914 zajat. K československým jednotkám ve Francii se dostal po dlouhodobém  pobytu v řadě nechvalně známých zajateckých táborů na Balkáně, v Itálii a nakonec ve Francii. Po návratu do republiky se stal vojákem z povolání.