Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově slaví narozeniny. Narodil se v roce 1971. Při této příležitosti uspořádal týden otevřených dveří. Je středa odpoledne, vyrážím na návštěvu.

14.20: „Mamííí, zase jsme první,“ volají nadšeně dvě culíkaté blonďaté holčičky a vbíhají do domu. „Nojo, dneska jsme tu ale opravdu moc brzy,“ odpovídá jim maminka, která teprve přichází od mostu. Později se dozvídám, že holčičky chvátaly na trénink mažoretek.

14.22: Vcházím do DDM. Vítají mne známé tváře personálu. Proč to tajit, známe se už léta.

14.29: Začíná Výtvarná dílna. Sedám si nenápadně stranou, abych nerušil. Dvě vedoucí kurzu a osm dětí se chystají vyrábět vánočního kapra z papíru. Je to tentokrát kolektivní dílo celé skupiny a to se bude ucházet o co nejlepší hodnocení v soutěži všech městských škol.

14.35: První pokyny jak a co kreslit a stříhat. Děti se osmělují. „My to budeme lepit jogurtem,“ zahlásil jediný klučina mezi dívkami. Holky se se smíchem přidávají. „Jogurt,“ reagují na bílé tekuté lepidlo, které jim rozdává Blanka Šejdová, jedna z vedoucích kurzu. „Nejprve si vystřihneme rybu z papíru, na tu pak nalepíme šupiny,“ dodává druhá, Jana Němečková.

14.47: „Nejvíc nás tady baví odměny za to, co namalujem. Malování draků. Malování koníka,“ odpovídají mi se smíchem Dominik Radlička, Jana Písková, Karolína a Klárka Klabouchovy a další.

14.50: Vycházím na chodbu. Potkávám známého. „Co vy tady?“ Ptám se. „Přivezl jsem dceru na angličtinu.“ „A co, spokojen?“ Dodávám zvídavou otázku. „Kdybych nebyl, tak sem nejezdíme. Už jsem tady měl syna, ten sem ještě chodí na florbal. A teď holku,“ shrnul s úsměvem.

15.00: Začíná angličtina a o patro výš trénink mažoretek. Chodbou zní hudba, sálem pochoduje dvacítka malých slečen a velice bravurně točí svými hůlkami.

15.02: „Na tomto obrázku je co?“ Ptá se vyučující anglického jazyka a ukazuje dětem obrázek, který já přes její rameno nevidím. Dětem houfně vyletí ruce nahoru. Hlásí se, že to vědí. Ale ve stejný okamžik sborově zahřmí: „Leafs.“ „Správně. A tady máme?“ „Mushroom.“ „Správně, Karolínko.“ Leafs, mushroom? Lovím v paměti… Budu si muset zopakovat slovíčka. Než to domyslím, zazní české odpovědi: Listy (ze stromu) a houba (jedlá houba).

15.15: V suterénu se začínají scházet kluci kolem obrovské autodráhy. „Já sem chodím dva roky a už mám tři auta,“ říká Dan Petřík, který si, stejně jako ostatní karoserie, ale i podvozky kompletuje sám. Vršek z papíru či plastu, spodek letují z plechových součástí.

15.25: Startují první jízdy. Jedno z aut na dráze dostává smyk a zůstává stát. „Klucí, nasaďte mi ho někdo zpátky,“ volá další závodník od ovladače. Jsem nejblíž, nasazuji. „Mě taky vypadlo.“ Nasazuji další. Jedna zatáčka, druhá, třetí, cílová rovinka. Smyk. Opět nasazuji.

15.30: Odcházím se slovy onoho známého, že kdyby tu těm dětem nebylo dobře, nebyly by tu.