Ve Volarech na nádraží všech pohádkových vlaků šumavských na ně čekali čtenáři všech věkových kategorií, aby si alespoň první kapitolu ve vlaku mohli přečíst. Krátce před jedenáctou je slyšet klasické houkání parního vlaku a ještě jednou před nádražím a vzácný náklad přijel. Z vagonu poštovního zřízenec pošt pan Roman předával panu spisovateli okénkem vagónu pana Postiliona kufr plný knih, dále, volné a na závěr speciální tašku plnou knih. Na perónu byl následně připraven křest a uvedení pohádek do veřejného života. Společně s Romanem Kozákem křtili knihu razítkově neb ty k nádraží a kolejím od nepaměti patří emeritní inspektor Šumavských drah svobodný pán Franz von Homolka s baronkou Jarmilou von Kinder Garten z Wintenberského panství a Tereza Vlková Huříková z Vimperka. Několik slov o knize, vyvolávání slov vivat, sláva a ať se dobře čtou ty naše pohádky z lesů, vod a nádraží šumavských lokálek byla kniha předána čtenářům.

Po křtu se kniha prodávala, šla na odbyt a zájme byl od tří do sta let. Pan Roman psal věnování a podpisem knihu s radostí předával čtenářům malým i velkým.

Ladislav Beran