Kateřina Slavíková, manažerka českokrumlovských klášterů, ale namítá, že od nově vzniklé instituce tohoto typu jednoduše nelze očekávat okamžitý finanční efekt. Projekt, v jehož rámci byly za více než 320 milionů korun krumlovské kláštery zrevitalizovány, jejichž většina šla z EU a zbytek od českého státu, se jmenuje Vracíme památky do života.

„Máme za sebou dva roky provozu a jsme na úrovni návštěvnosti, kterou má třeba Červená Lhota nebo Sladovna v Písku,“ říká. „Tato zařízení za sebou mají letitý provoz.“ Písecká Sladovna dostává navíc po deseti letech provozu od města podobně velkou dotaci, a co do poměru její výše k celkovým příjmům dokonce větší než krumlovské kláštery.

Co říkáte na volání po změně vedení na základě problémů s ekonomikou?
Především bychom problém měli vnímat komplexně. Je nutné brát v potaz, k čemu byly finanční prostředky z EU určeny, tedy k uchování kulturního dědictví a k tomu, aby jej lidé mohli poznávat, vytvářet si vazbu ke své historii a vzdělávat se. Po nás se od začátku chce, aby vše fungovalo na úrovni organizace, která má za sebou již léta činnosti, a zapomíná se na to, že začínáme. Zapomíná se i na komplikace a různá zpoždění táhnoucí se po celou dobu realizace projektu IOP, která dost zbrzdila i celý začátek našeho provozu. Stále ještě rozjíždíme novou kulturní organizaci s novou originální programovou náplní. Máme-li hovořit moderní ekonomickou terminologií, je asi pochopitelné, že se bude těžko prodávat produkt bez produktu. To, co nabízíme nyní, jsme nejprve museli vytvořit do podoby zajímavého produktu a následně si ověřit i tržní zacílení u jednotlivých cílových skupin. V podstatě až po poznatcích ze dvou let tohoto ojedinělého provozu je možné cíleně nasměrovat celý marketing a vytvářet efektivní marketingovou strategii.

Jak jste na tom s návštěvností teď, na konci roku?
Návštěvnost i příjmy jsme téměř zdvojnásobili. Z pohledu plnění poslání tohoto projektu, tj. vrácení památky do života způsobem, který ji nedevastuje a nevybydluje, jsme uspěli. Zpřístupnili jsme ji širokému spektru veřejnosti, což byl účel tohoto projektu.

Co v klášterech nejvíc „frčí“?
Hlavním tahákem je momentálně klášter klarisek. Největší návštěvnost má interaktivní expozice a také školní programy a práce s rodinami a dětmi. V prosinci sem přišla skoro tisícovka dětí ze škol.

Čeho si vy sama ceníte?
Že k nám začali chodit místní a jezdit ti, co už nad Krumlovem zlomili hůl. Děláme si vlastní dramaturgii a scénáře, to k nám lidi láká. Jsou to tzv. komunikační aktivity, u nichž jde zkrátka o to, že jsme lidé a musíme fungovat společně, ne jako hromada singles zavřená doma s počítačem.