V zásilkách, které míří nebo už dorazily do Vancouveru na XXI. zimní olympijské hry, jež vypuknou v únoru, jsou i výrobky, které vytvořily ruce Jihočechů.

Mnozí olympionici totiž budou startovat ve svých disciplínách s čísly, která vznikla v šicí dílně ve Velešíně na Českokrumlovsku. Tamní šičky zde kolem Vánoc šily nejenom startovní čísla, která si nasadí nejlepší sportovci světa, ale také vesty pro organizátory, pořadatele a další lidi z organizačního týmu a zázemí her.

„Šití sortimentu pro zimní olympijské hry tvoří jenom zlomek naší výroby,“ říkal Milan Weisfait, jeden z majitelů firmy Marwei, v. o. s. Pro tu výroba pro olympijské hry není nic nového. „Pro firmu rakouského partnera, který zakázky získal, šijeme už 16 let. Jako první jsme šili startovní čísla pro Zimní olympijské hry v Lillehammeru v roce 1994, kdy se rakouskému partnerovi podařilo navázat kontakt s olympijským výborem. Od té doby šijeme pro zimní olympiády pravidelně,“ uvedla Eva Weisfaitová.

„My čísla a nápisy na vesty obdržíme již natištěné na látce. Vystřihneme potřebný tvar podle šablony a ušijeme je. Podobně jako my je šijí ještě další firmy v republice, sami bychom to všechno nestihli, protože nám to zadávají na poslední chvíli, a nemůžeme odsunout ostatní zákazníky.“

Zatímco doposud měla startovní čísla pro olympiády podobu jednoduchých tílek, tentokrát je velešínské ženy vytvářely také ve formě rukávníků. „Ale nevíme, pro koho jsou určené, třeba je budou mít závodníci doplněné ještě jinými čísly,“ podotkla Eva Weisfaitová.

Ve velešínské dílně byly v té době čísla a vestičky různých typů a barevných provedení s nápisy Vancouver 2010, kam se člověk podíval. Ale v minulém týdnu se už všechno pečlivě zabalené vydalo na místo určení.

Zpočátku lidé ve firmě výrobu pro olympiádu brali jako něco mimořádného, dnes už to tak neprožívají. „Nechává nás to klidnými, když sledujeme hry v televizi,“ krčily rameny švadleny Iryna Banachevičová, Martina Viktorínová a Milena Papoušková.

Číslo pro Katku

Ovšem to neplatí vždycky. „Číslo čtyři Kateřiny Neumannové v Salt Lake City nám tu prošlo rukama. A když tehdejší švadleny během nočního přenosu v televizi viděly, že ho má Katka, navzájem si honem volaly, aby se na to upozornily. Ovšem protože měly všechny stejný nápad v jedné chvíli, nedařilo se jim spojit,“ zavzpomínala s úsměvem Eva Weisfaitová.

Šili i taláry pro biskupy

Velešínská firma šije rozmanité doplňky. Startovní čísla pro špičkové závodníky zimních olympijských her v Lillehammeru, Naganu, Salt Lake City a dalších, včetně těch, které brzy odstartují v kanadském Vancouveru, jsou jenom zlomkem výroby.

Jaký je další sortiment, přiblížila Eva Weisfeitová, která šicí dílnu provozuje se svým manželem Milanem a společníkem Jiřím Markem.

Zhruba po čtyři týdny kolem Vánoc vás mimořádně zaměstnalo šití čísel a vest pro Vancouver, ale co vás zaměstnává během celého roku?
Šijeme různé věci. Například manžety na měření krevního tlaku nebo neprůstřelné vesty pro policii a armádu, v minulosti fotbalové dresy. Například ušít tuto vojenskou neprůstřelnou vestu se samými kapsami je hodně složité. Když se pak vyplní těmi neprůstřelnými destičkami, tak prý váží kolem třiceti kilo. Oproti tomu šít čísla a tílka pro sportovce je ta nejjednodušší práce.

Jaký to je pocit, spatřit potom výrobky z vaší dílny na jejich nositelích třeba v televizi?
Ze začátku, když jsme před 17 lety začali s podnikáním, nás to bralo, ale už jsme si zvykli a není to pro nás nic nového.

Prý měli věci od vás na sobě i lidé, kteří obklopovali papeže…
Šili jsme taláry pro biskupy, když se chystal na návštěvu do Rakouska papež Pavel. Všichni biskupové je museli mít. Tehdy se to zboží do Rakouska ještě muselo proclívat. Pamatuji se, že mě tenkrát celníci vzali přednostně, aby všichni biskupové ten talár včas dostali.

Nemáte někdy chuť si ty věci ušité ve vaší dílně nějak podepsat nebo vsunout do nich nějaký vzkaz?
Jméno naší firmy tam nikde nefiguruje. Dřív si někdy děvčata dělala na ušité věci skrytě různé značky, ale protože to nemělo význam, upustila od toho.