Díky spolupráci s Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje s Deníkem na toto období každou neděli zavzpomínají i dva členové tehdejšího vyšetřovacího týmu, kterým se podařilo uzavřít i nejbrutálnější skutky z devadesátek, zkušení kriminalisté s třicetiletou praxí na vraždách, majoři Václav Hýsek a Jiří Růžička.

S jižními Čechami jsou spojena nejen známá jména jako Jiří Kajínek, Ivan Roubal či orličtí vrazi. Kromě nich pofidérní praktiky v obchodě využívali i lokální gauneři.

Na místě činu

Operativec Václav Hýsek a vyšetřovatel Jiří Růžička byli v této době považováni za největší specialisty v kraji na násilnou trestnou činnost, s týmem se vždy vyskytovali na místě činu. I v současnosti, kdy už jsou ve výslužbě, se na ně stále obracejí kolegové o radu.

„Na to, co v 90. letech přišlo, jsem nebyli víceméně připraveni,“ zmínil Hýsek s tím, že do té doby řešili maximálně šest mordů ročně. „Někdy dvě, víceméně jen domácí zabijačky,“ dodal Růžička. Když přišly ty pravé devadesátky, bylo to i 23 vražd do roka. „Postupně to nabíhalo, dokonce dvojnásobná i trojnásobná vražda,“ uvedl Hýsek.

Kriminalita podle nich stoupala neuvěřitelně rychle, objevovaly se gangy, obchod s bílým masem, vraždy na zakázku. „Uvolnila se morálka, lidé začali soukromě podnikat, vyřizovali si mezi sebou účty. To, co se dělo v Praze, se projevovalo na jihu Čech v menším měřítku a se zpožděním dva až tři roky,“ dodal Růžička.

Bordely a kasina

„V době největší slávy jsme tu měli řadu nevěstinců i heren, to k nám patřil ještě Pelhřimov (do roku 2008 pozn. redakce). Registrovali jsme 106 nočních klubů. Je pravda, že si to potom trh srovnal a udrželi se jen ti nejprestižnější v příhraničí,“ poznamenal Hýsek s tím, že šlo o lokality jako Strážný, Kaplice a Dolní Dvořiště. „Jen ve Dvořišti jich pamatuji jedenáct, to bylo hodně lukrativní místo.“

S orlickými vrahy neměli co do činění. V lokalitě se totiž lámal revír a Žďákovský most byl pomyslnou hranicí. „Navíc poškození i pachatelé pocházeli z Prahy, takže to šetřili Středočeši, ale samozřejmě jsme byli s případem srozuměni a spolupracovali jsme,“ vysvětlil major Růžička.

Zdroj: Deník

Roubal na Táborsku

Pracovali i na jedné z obětí sériového vraha Ivana Roubala. Šlo o mrtvého Josefa Suchánka z Veselí nad Lužnicí, s kterým se Roubal seznámil na inzerát a těla se 26. května 1993 zbavil vhozením do rybníka. „Šlo o Horusický rybník a tělo se našlo na břehu až při vypuštění na podzim,“ vzpomněl si Hýsek. To bylo po výlovu 3. října téhož roku.

„Také mu vykradl po vraždě byt, věci potom chtěl prodat přes bleší trh, tak jsme si to spojili,“ řekl s tím, že případ potom předávali opět středočeské kriminálce. Ivan Roubal byl odsouzen za pět vražd, zemřel v roce 2015 ve věznici na rakovinu, psychiatři mu naměřili IQ 112 - mírně nadprůměrné.

Vietnamci bez hlav

Kriminalisté šetřili i jiné zajímavé případy, jako dvě těla Vietnamců nalezená důchodcem v roce 1993 bez hlav na břehu Římovské přehrady. „To bylo v pátek v 15 hodin odpoledne, zvonil telefon a dostali jsme informaci, že se našla dvě těla do půli svlečená bez hlav,“ uvedl major Hýsek s tím, že ohledání trvalo celou noc. „Ráno mi volali, že máme ještě mrtvého svázaného Číňana v Pelhřimově, takže jsme nejdříve případy spojovali, potom se shoda vyloučila a každý případ se vyšetřoval zvlášť,“ podotkl.

Na Pelhřimovsku se věnovali i vyšetřování těla bez hlavy, rukou a nohou. „Našel se jen trup v zapáleném autě. Měsíc nato táta s klukama na rybách vytáhli z vody igelitovou tašku, kde byla hlava a ruce,“ dodal Růžička.

Vražda faráře ve Čkyni

V paměti jim uvízl také sadistický mord, při kterém vyhasl život faráře. „Šlo o vraždu ve Čkyni na Prachaticku, stalo se to přímo na faře na Velikonoční pondělí,“ připomněl Růžička. Motivem pachatele 17. dubna 1995 měly být peníze, protože z velikonoční sbírky se ztratily téměř čtyři tisíce korun.

Ilustrační foto.
Vražda faráře zůstala bez trestu

Obviněný invalidní důchodce se smíšenou poruchou osobnosti, Libor P. (tehdy 27 let), nebyl ani napotřetí usvědčen a vražda třiasedmdesátiletého Jana Preislera sedmi bodnými ranami a údery věšákem s kovovými hroty nebyla dodnes vyřešena. Muži, který pravděpodobně čin spáchal, jen mu nebyl prokázán, soudní znalci naměřili IQ jen 73.

Polaroidový vrah

Opravdu masochistický a sexuálně zaměřený byl vrah z Jindřichohradecka. „Ten mlátil manželku do hlavy sekáčkem na maso a nutil ji, aby mu pózovala nahá,“ vysvětlil Růžička. Přivázal ji k topení a musela si roztahovat přirození. „Takto si ji fotografoval, snímky jsme zajistili a sloužily jako důkazní materiál,“ řekl vyšetřovatel.

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Smrt dokumentovaná polaroidem

K vraždě došlo 5. února 1995. „Seděl u stolu a pozoroval ji u toho, vždy si vzal sekáček a seknul ji do hlavy,“ doplnil Hýsek s tím, že oběť tohoto zvráceného člověka nakonec vykrvácela. Za tento čin dostal výjimečný trest 20 let za mřížemi. „To si odseděl, vrátil se domů, ale asi to neunesl. Nechal tři dopisy na rozloučenou a pak se pověsil za Hradcem u rybníka,“ uzavřel Hýsek.