O víkendu dorazil mírový pochod Padayátra, jeden z projektů této společnosti, i do Zlaté Koruny a Českého Krumlova. A přivezl s sebou smích, tanec, hudbu a radost.
Na otázky Deníku odpovídá Petr Nedbal:

Reakce lidí na váš mírový pochod jsou převážně kladné a se zájmem. K čemu vlastně akce slouží?
Evropa sice už zažívá poměrně dlouhé období bez válečných konfliktů, ale narůstají konflikty na takové subtilní úrovni, konflikty v kolektivech, rodinách, uvnitř v lidech. Přestože materiálního dostatku je relativně více a více, tak úměrně s tím nestoupá spokojenost. A to je problém dnešní civilizace. Není vyvážená. Chybí tam duchovní aspekt. Pokud jde materiální a duchovní aspekt ruku v ruce, znamená to štěstí ve společnosti. My se jen snažíme prezentovat střípky duchovní védské kultury, která se dodneška dochovala v Indii. A snažíme se lidem ukázat, že duchovní život není žádné suché odříkání, ale že to má takzvaně šťávu, že je plný radosti.

Jak to ale přiblížit obyčejnému člověku dejme tomu z jihu Čech?
Nejsme jen tělo, ale i duše a ta má nějaké potřeby. Pokud je neuspokojíme, tak to naše tělo může být sebespokojenější, ale duše ne.  A bude nám chybět pocit štěstí.

Nabízíte tedy alternativní cestu indickou. Tradiční evropská náboženství, myslím hlavně křesťanství, takto nefungují?
Tradiční náboženství v Evropě neposkytuje člověku realizaci, zážitky. Lidé při něm zažívají štěstí jen v případě, že jim bůh splní jejich prosbu. Pokud jim ji nesplní, velmi často přestanou v boha věřit. Za války byly kostely plné, ale když se vojáci nevrátili, mnoho žen, které se za ně modlily, na boha zanevřelo.

Takové náboženské pojmy ale stejně mohou spoustu obyčejných lidí vylekat. Jak jim to přiblížit?
Náboženství ještě nemusí znamenat duchovní život. V náboženství uznáváte, že existuje bůh, ale obracíte se na něj pro splnění svých materiálních potřeb. Obrací se na něj ten, kdo trpí, ten, kdo chce peníze, ten, kdo je zvědavý a ten, kdo hledá absolutní pravdu. Kromě toho posledního jsou všechny ty motivy materiální. Takto se k bohu obrací většina lidí na západě.
My se snažíme ukázat, že duchovní život neznamená žádnou ztrátu. Člověk může zůstat tam, kde je a jeho život může dostat další rozměr.
Rozdíl mezi tradičním evropským náboženstvím a tím, co představujeme my, je v tom, že my už tu duchovní blaženost realizujeme třeba tím zpíváním a tančením. To jsou také duchovní činnosti. My ale nezpíváme pro svůj smyslový požitek, ale pro potěšení boha Krišny. A pokud bude spokojený on, budeme spokojení i my. A někdy nám naše prosby splní, někdy ale také ne. Ale to k tomu patří a my zpíváme Hare Krišna dál.