V hloučku elegánů, z nichž většina má v kapse ještě mokrou občanku, jsou totiž ústřední, dosud nepoznanou rekvizitou bílé rukavice. Chlapci, z nichž muže dělají dobře padnoucí obleky, si je nasazují a zkoušejí v nich ohýbat prsty jako zkušení chirurgové. Operovat se však nebude. Pánové se tady se svými něžnějšími polovičkami právě dnes, o pátečním večeru, budou učit jednat v rukavičkách.

A to v pravém, ale i přeneseném slova smyslu. Nejenže by je taneční, jejichž další ročník ve Velešíně právě dnes začíná, měly chlapce naučit galantnosti vůči slečnám, ale právě pro kurzy tance jsou rukavičky typické i jako zbraň proti nervozitou opoceným rukám.

A že tento kousek látky přišel ve Velešíně mnohým chlapcům vhod. „Strach ani necítím, spíše nervozitu. Nevím, co mám čekat,“ zoufá si v předsálí velešínského kina krátce před šestou hodinou večerní patnáctiletý Michal, zatímco se ostatní budoucí tanečníci a tanečnice zbavují přebytečných svršků, anebo vyměňují pohodlné sportovní boty za elegantní obuv.

„Takže už je ze mě tanečník?“ ptá se suverénně vyhlížející mladík poté, co pracovnici velešínského kulturního a informačního centra (KIC) Janě Tomáškové zaplatí zápisné do kurzu, za něž na oplátku obdrží průkaz tanečníka. V něm má zapsané termíny všech deseti příštích lekcí. „To se uvidí až na parketu,“ dobírá si ho ředitelka KIC Hana Růžičková.

„Jé, přišel další kluk, už je to vyrovnaný,“ hledí směrem ke dveřím naparáděné dívky, které již obsadily některé ze sedadel kolem parketu. „Tak samy tancovat snad nebudeme,“ povzbuzují se vzájemně.

Ve skutečnosti však mezi čtyřiceti velešínskými zájemci o výuku tance, což je na zdejší poměry nebývale vysoké číslo, mají mírnou převahu dívky. „Bojím se toho, že budu tancovat s koštětem. Byla jsem domluvená s kamarádem, ten to ale po čase vzdal,“ krčí rameny čtrnáctiletá Adéla Tlapová. Podle tanečního mistra Tomáše Ryneše jsou ale velešínští mladí muži nebývale odvážní. „V dalších městech, kde vedu taneční kurzy, výrazně převažují dívky. I bez partnera je tančit naučíme, ale mužský element tam samozřejmě chybí,“ říká Tomáš Ryneš.

Podle jeho taneční partnerky Jany Bátovské se hlavně ve větších městech organizují taneční lekce už dokonce pouze pro dámy. „To ale s tancem nemá mnoho společného, ten je především o kontaktu mezi ženou a mužem,“ vysvětluje.

A je to tady. Očekávaná i obávaná chvíle právě nastala. Walz, tango, valčík, ale i takzvaná latina, tedy samba, rumba či polka – to vše chlapce i dívky v následujících deseti večerech čeká.

„Hlavně si, pánové, nesmíte pro partnerku přijít tím způsobem, aby se vás lekla. A už stylem chůze dávejte najevo, že jste osobnosti,“ nabádala mladé tanečníky Jana Bátovská.

„A nepočítejte s tím, že po všechny večery budete tancovat s jedinou partnerkou. Na plese si s vámi také vždy touží zatančit více dam,“ překvapuje mnohé Tomáš Ryneš.

Hudba začíná znít. Pánové, zadejte se.