Po většinu jeho dosavadního života byl devětadvacetiletému Martinu Zemanovi domovem Český Krumlov. Domovy má však ještě dva – Brno, kde na Masarykově univerzitě studuje teorii a dějiny filmu audiovizuální kultury. A pak také Rájov, odkud pochází a kde se letos opět chystá zakotvit. Ač má Martin Zeman Český Krumlov rád, při kritice toho, co se mu tady nelíbí, si nebere servítky. Ve Štafetě Deníku Martina Zemana zpovídal Zbyněk Jančúch, Krumlovák, který po čas vysokoškolských studií našel domov v Brně.

Pocházíte z Českého Krumlova? Jestli ne, tak odkud?
Většinu života jsem tu měl trvalé bydliště, ale pocházím vlastně z Rájova, kam se letos menším obloukem právě přes Krumlov, Plzeň a Brno vracím.

Co máte ne Krumlově rád, je něco, co vám vadí?
Díky svému cestování po Česku a Slovensku jsem zjistil, že Krumlov a jižní Čechy obecně patří k bohatším regionům. Je to vidět na každém kroku a je vlastně celkem příjemné tu bydlet. Naproti tomu, peníze nejsou všechno.
Štvou mě hlupáci, kteří, aby nemuseli pracovat, prodávají nebo pronajímají domy v centru města těm, již nabídnou nejvíc: klenotníkům a prodavačům ohavných cetek všeho druhu. Oceňuju pak ty, kteří jsou schopni provozovat své malé obchůdky s vlastní keramikou, dřevěnými hračkami, ale třeba i majitele menších hospůdek.
Trošku se taky bojím, že zastupitelé začnou šetřit na kultuře, i když se zdá, že ač většinu z nich umění ve své podstatě vůbec nezajímá, jeho důležitost si tito lidé zatím uvědomují.
Je také třeba vypracovat nové projekty integrace vyloučených minorit do společnosti. Aby Krumlov začal znovu pracovat na své pověsti města, které v této oblasti patřilo mezi špičky (jak jsem se s hrdostí dozvěděl na přednáškách fakulty sociologie v Brně). Už teď je například nezaměstnanost Romů v okrese alarmující. Říct, že na podobné věci nejsou peníze, je velmi ošidné – jednoho dne by se totiž muselo vynakládat mnohem víc peněz na zacelení ran, které ignorace podobných problémů způsobuje.

Co rád děláte ve volném čase?
Beru většinu kolektivních rekreačních sportů, které provozuji, smrtelně vážně, což dost otravuje ty, kteří se mnou nebo proti mně musejí tyto sporty provozovat a buď je dělají pro zábavu, nebo se prostě dokáží ovládat. Trošku hraju fotbal, trošku volejbal. V těch individuálních sportech nikoho kromě sebe neotravuju. Jezdím na hory, ale baví mě i chození v okolí Krumlova (líbilo by se mi, kdyby majitele luk v okolí Krumlova dokázal někdo donutit, aby posekali trávu víc než jednou nebo dvakrát ročně – na tahu je dotační politika Evropské unie), jezdím na kole, plavu. Ale všechno jen v přiměřené míře, rozhodně se nesnažím „překonávat sám sebe". Kvůli škole se teď v mnohem menší míře dostanu na výstavy nebo koncerty, naopak číst musím hodně. I když na věci, které bych si rád přečetl, mi moc času nezbývá.

Splnil se vám nějaký sen – třeba co se týče práce nebo něčeho jiného?
Moje osobní sny se mi v poslení době začínají plnit, sny o světě a lidech, kteří o jeho osudu rozhodují, naopak hroutit. Prostě biedermeier.

Je nějaké jiné místo na světě, kde byste chtěl bydlet?
Ne. Bylo by to v Čechách nebo na Moravě. Něco málo z ciziny jsem poznal a nechápu, proč bych tam měl žít. Za tímhle pocitem se jistě skrývají strachy, jako například ten, že bych nemohl naplno využívat jazyka, který je mi nejvlastnější, ale třeba i zdánlivé maličkosti: v některých zemích by mi třeba chybělo to naše střídání ročních období.
Každé má totiž něco do sebe a pro mě. Taky ty naše kopce, potoky, rybníky a lesy, které zatím ještě ve většině případů nikdo neoplotil. I kdyby to mělo být jen proto, že ploty jsou drahé.