A je skutečně na to se dívat. Protože upřímně řečeno, kolikrát za život si můžete zkusit psát s propiskou, z jejíchž útrob si můžete rovnou vytáhnout malý poznámkový papírek? Kdo měl tu možnost při psaní poslouchat ve sluchátkách to, co hraje rádio ukryté v jeho propisce? A co třeba takhle držet v ruce propisovací tužku, s logem slavné akademie West Point, německého Bundeswehru, dřevěnou propisovací tužku s vetknutým perem cizokrajného ptáka z Namibie a mnoho mnoho dalších.
Proč se vlastně Alois Hajer do sběratelství pustil?
„Měli jsme pronajatý obchod a v něm mi vždycky zbylo plno použitých propisek," popisuje sběratel. Ze zdravotních důvodů musel později s podnikáním přestat. A protože patří k těm, kteří nevydrží nedělat nic, tak namísto toho, aby nashromážděné propisky vyhodil, vytvořil z oné kopičky prapůvod sbírky. Když se ho zeptáte na ten nejvzácnější kus jeho sbírky, bez váhání sáhne po stříbrolesklé vroubkované, ale na první pohled zcela obyčejné propisce. K ní přikládá i lístek s věnováním. Přicestoval společně s tužkou ze Švýcarska, kde se právě tyto propisky vyráběly pro americké kosmonauty. „Má speciálně tlakovanou nádržku s psací náplní, aby vydržela psát v jakémkoliv tlaku, v beztíži i v a jakékoliv poloze," dodává Alois Hajer. Cena téhle propisky se prý pohybovala kolem dvanácti set švýcarských franků. V přepočtu na naše tedy podle aktuálního kurzu asi pětadvacet tisíc korun.
Svoji sbírku řadí tématicky, takže zvlášť najdete označené propisky majícího co společného s farmaceutickým průmyslem, s auty, potravinami, kasiny, restauracemi, nápoji, bankami, počítači a tak dál. S tříděním a databází v počítači mu pomohl jeho vnuk, který naprogramoval i evidenční program celé sbírky.
