Se zámeckým architektem Jiřím Olšanem, který 1. června načal svou jednatřicátou sezonu ve službách Národního památkového ústavu, přecházíme od brány dál do zahradnictví k místu, kde se právě betonuje. „Od jara tu stavíme novou kompostárnu," vysvětluje Jiří Olšan. To je také důvod, proč přímo v zámecké zahradě od loňska tleje obrovská hromada listí. „Do provozu kompostárnu uvedeme do 30. června a listí na ní postupně zkompostujeme, teď už ho nemáme tři čtvrtě roku kam ukládat."
Nová kompostárna, která vyjde zhruba na sedm milionů korun, přičemž 85 procent pokryje dotace od ministerstva životního prostředí, má podobu vybetonované plochy se žlaby, do kterých se bude vhánět vzduch, a s jímkami na šťávy vznikající při procesu kompostování. „Pod plachtou tleje biologický materiál, tedy tráva, listí, shrabky z cest, vypletá zemina ze záhonů nebo plevel," přibližuje zámecký zahradník. Touto tzv. horkou metodou se rostlinné zbytky v kompost promění už za šest až osm týdnů. „Po osmi týdnech ho ze žlabů vybereme, rozvezeme ho na volnou plochu kompostárny na podlouhlé hromady a ty budeme překopávat strojním překopávačem."
V okamžiku, kdy se kompost ze žlabů vyveze, to už nebude odpad, ale kompostová zemina, na kterou se nevztahuje ustanovení zákona o hospodaření s odpadem. „Není to tedy nic nebezpečného a můžeme ho, jakmile dozraje, používat v zahradě," dodává Jiří Olšan. Zahradnictví tak znovu využije všechen biologický odpad, který v zahradě a na zámku vznikne.
Vracíme se zpět do horní části zahradnictví, ke kulatému komínu u trojice skleníků plných sazenic. „Ten komín, to je kouřovod původního kotle, který v těchto sklenících byl. Skleníky jsou pozůstatkem původních ananasových skleníků z roku 1840, které byly v roce 1955 opraveny," doplňuje Jiří Olšan. „Ananasy už tu nepěstujeme, ta kultura skončila s příchodem druhé světové války v roce 1939, a po válce už jsou skleníky využívány pouze pro pěstování sadby květin pro zámeckou zahradu. To, co tu vidíme teď, je sadba letniček, které jsou určeny k řezu buď na usušení květů, nebo k řezu živých květů do váz zámku."
Ostatně všechno, co je v těchto dnech vidět na záhonech v zahradnictví, jsou letničky, které zahradníci vysázejí do květinových záhonů v areálu zámku, tedy na nádvořích a v zámecké zahradě. „Totéž kolo se opakuje s podzimní výsadbou, kdy pěstujeme dvouletky, macešky, pomněnky, sedmikrásky a podobné kytky, které se sází v září."
Květiny v areálu zámku se totiž sází každou sezonu znovu, včetně cibulovin. „Každý rok nově vysazujeme i tulipány. Jsou citlivé na houbové choroby, a pokud jsou na jednom místě třeba dva tři roky, zhoršuje se kvalita jejich květů. Je třeba je vytřídit a vysázet jen velké cibule. Děláme to tak, že ty pěkné na nádvořích po odkvetení vyndáme, dopěstujeme cibule do období, než se zatáhnou, pak je sklidíme, uložíme a na podzim je nasázíme do zahradnictví, ale už jenom pro řez květů do interiérů zámku. Do záhonů, které vidí návštěvníci, koupíme zase nové tulipány. Každý tulipán je tak vidět dvakrát."
Na tom, jak zahrada nakonec bude vypadat, se podílí více faktorů. „Je to výsledek toho, co dokážeme v našich klimatických podmínkách vypěstovat, držíme se také určitých dobových zvyklostí a přihlížíme i k rozsahu záhonů. Je to dlouhodobá koncepce, posledních pětadvacet let květiny přidáváme, zlepšujeme jejich skladbu, aby byly pro návštěvníky zajímavé a zároveň aby dobově odpovídaly historickému prostředí zámku Český Krumlov."
Zelenina už se v zámeckém zahradnictví nepěstuje téměř osmdesát let. „Máme tu nějaké ovocné stromy po obvodu zahradnictví," líčí Jiří Olšan. „Přežívají tu staré odrůdy stromů, nové dosazujeme."
Zahradnictví lemuje i pár historických domků. „Ty byly součástí původní kuchyňské zahrady, která zde vznikla ve druhé polovině 17. století a sloužila k pěstování ovoce, zeleniny a květin pro zámek. Objekt velkého skleníku a domu zahradníka pochází z roku 1753." V domě zahradníka jsou dnes dva byty pro zaměstnance zámku.
Zámecký zahradník totiž musel v dobách minulých pravidelně do zámecké kuchyně dodávat zeleninu, bylinky atd. „V archivu existují kvitance neboli potvrzení z 18. století o tom, kolik kusů karfiolů, artyčoků nebo bylinek zahradník předal do kuchyně," vysvětluje Jiří Olšan.
Velký skleník, který stojí hned za branou do zahradnictví, svou impozantní velikostí a šikmým průčelím, okny
s dřevěnými rámy a kulatým přesahem střechy, poutá pozornost zvídavých návštěvníků. Ti často neodolají a do zahradnictví, je-li brána otevřená, nakouknou. Slouží pro přezimování rostlin. „Prapůvodně se tu pěstovaly kamélie nebo citroníky, dnes tu přezimujeme všechny kytky, které máme na zámku," říká zámecký architekt.
A co veřejnost, bude mít vůbec někdy možnost se do zahradnictví podívat? „Zatím to jsou provozní prostory, i vzhledem k velice intenzivní stavební činnosti, kdy se nejenom staví nová kompostárna, ale opravuje se i objekt paraplíčka v nejspodnější části kuchyňské zahrady. Regulovaně nebo s doprovodem už zahrada několikrát přístupná byla pro odborné exkurze nebo návštěvy spolku zahrádkářů," přibližuje zahradník. „V blízké budoucnosti bude zpřístupněna také horská zahrada a zahradnické muzeum, které je její součástí. Návštěvníci se tak dostanou alespoň do spodní části kuchyňské zahrady.
„V nějakém občasném režimu se možná dostanou i sem. Rádi bychom, aby tato zahrada byla na pěstování i na koukání. Okrasné zahradnictví je ale vnitřně velmi rozporný záměr. Zahradnictví je okrasné, když se tam toho moc nepěstuje a je tam všechno uklizené. Jakmile se pěstuje, občas vzniká nepořádek a chaos, který se člověk snaží nějak regulovat. Ale budeme se snažit, aby i ono bylo zpřístupněno jako jedna ze tří historických zahrad tady na zámku: první a nejmladší je zámecká zahrada, horská je druhá nejmladší a tato je nejstarší ze všech, protože v těchto místech se zahradničí už od roku 1530."
V době svého založení bylo zahradnictví součástí původní rožmberské zahrady nad zámkem, která měla tvar jakéhosi srpku a byla zničena za třicetileté války. Pěstební zahradnická činnost byla obnovena jen v jižní části, ve které vznikla kuchyňská zahrada.
V severní části původní rožmberské zahrady byla založena dnešní zámecká zahrada, která byla ještě o dalších pět set metrů do krajiny prodloužena směrem na Kvítkův dvůr.
