Kaplanka. Tento pojem zná v Českém Krumlově takřka každý. Dům, kterému se takto všeobecně říká, najdete v Horní ulici pod číslem popisným 159. A je to skutečně dům kaplanů, přesněji dům vystavěný pro českokrumlovské kaplany.

„Jak se tady bydlí? Báječně,“ říká s úsměvem českokrumlovský vikář, páter Václav Pícha, i když připouští, že na některé návštěvy působí dům poněkud zvláštně. „Každý, kdo tady pobývá, má příjemný pocit. Ovšem hlavně mladí lidé tu cítí přísné ovzduší hlavně kvůli portrétům pánů prelátů,“ dodal Václav Pícha.

A má pravdu, protože takřka na všech chodbách visí podobizny církevních hodnostářů a ti skutečně pohlížejí na návštěvníka přinejmenším velmi vážnými výrazy.

Skryté skvosty

Do tohoto sídla vikariátu římskokatolické církve v Českém Krumlově se návštěvník běžně nedostane. Určitou výhodu mají ti, kteří se věnují chrámovému zpěvu, protože zkoušet mohou v místnosti, která je raritou a podle všeho možná i tou nejvzácnější místností ve městě nebo přinejmenším jednou z těch nejvzácnějších.

„Je to zpěvárna, obložená pět set let starým dřevem,“ konstatoval při vstupu do ní Pícha. Místo působí vskutku monumentálně, i když není zas tak moc veliké. Ústí do arkýře, který je vidět už z náměstí a vystupuje nad prostor ulice.

Dole pod ním zpevňuje nároží domu obrovský balvan. Z něj se vine spirálovitě točený polosloup a ten ústí do podpěry arkýře ve tvaru připomínající tryskající pramen.

Podle některých názorů je to zčásti symbolika, ale zčásti i doklad toho, že z tohoto místa pod domem tryská vzhůru jakási pozitivní energie.

„To je spíše takový lidový výklad věci a na to my, církev, moc nejsme. My upřednostňujeme určité vysvěcené posvátno, jaké na vás padne například když vstoupíte do kájovského kostela a podobně,“ shrnul Václav Pícha, ovšem jak sám dodává, ve zpěvárně se všichni cítí vždy doslova perfektně.

Všechny chodby v domě mají neuvěřitelná gotická klenutí, stejně jako je něco takového možno vidět i v malé soukromé kapli svatého Pavla, vybudované ve stejném patře jako je zpěvárna.

Odborné publikace uvádějí, že budova je gotického původu a byla přestavena na podnět rožmberského kancléře Václava z Rovného v letech 1514 až 1520 ve stylu pozdní gotiky s renesančními prvky. V odborné literatuře se také uvádí, že to je patrně první dům renesančního stylu v Krumlově.

Zvídavý návštěvník najde na domě ještě několik zajímavostí. Jsou to především náhrobní kameny na boku domu směrem od kostela svatého Víta. Patří pekaři Matyášovi Planklovi, jeho dceři Anežce a purkmistru a radnímu Českého Krumlova, vladykovi Jetřichovi Slatinskému ze Slatinky.

Kameny tady ovšem kdysi v této podobě nestály. Když se Václav z Rovného rozhodl dům přestavět, přikoupil od Kateřiny Promarové sousední dům, a to prý za 170 kop grošů míšeňských. Rozšířená a na svoji dobu moderní stavba zahrnovala postupně kromě kaple a ubytování pro kaplany i místnost určenou pro uchovávání matrik, speciálně zajištěnou proti požárům.

Kaplanku daroval Václav z Rovného kaplanům darovací listinou v roce 1518. Na jí závěr připsal i odsudek každého, kdo by na dům vztáhl ruku. Takový člověk by podle něj měl být odsouzen k věčnému zatracení v pekelných plamenech.