U Malše poblíž Malého jezu vyrostla stavba, o které se mluví.

Její majitel, zubař Petr Kulovaný, prozradil Deníku podrobnosti o tom, jaké měla stavba během šesti let svého vzniku vývoj.

Jak jste došel k tomu, že chcete stavět namísto klasiky dům-sochu?
Původně jsem chtěl dělat jen malou přístavbu. Prostor pro ordinaci v našem domě byl už malý. A úplně původně jsem chtěl dát akvárko do čekárny, tak to začalo. Pak jsem si řekl, že když zvětším čekárnu, tak bych mohl ještě ordinaci, pak bych mohl přidat dole sklad a nahoře zvětšit laboratoř. A zrovna v té době, přišel na návštěvu Michal Trpák, můj kámoš. A ten říká: „Pojď to postavit organicky.“ Nejdřív jsem mu říkal, že je blázen, že to bude stát moc peněz a že na to nebudeme mít. Ale postupně se mi to zalíbilo, začal jsem o tom víc přemýšlet a nakonec řekl: Tak to pojďme zkusit.

Dům – socha vyvolal řadu diskusí. Překvapilo vás to?
Je to organická stavba, kde nejsou rovné stěny. To je celé. Když jsem přístavbu začal plánovat, vůbec mě nenapadlo, že to tolik lidi zaujme a budou o tom i debatovat. Původně jsem si jen říkal, že zkrátka postavíme kulatý dům. Nechtěl jsem diskusi o stavění rozpoutat. Ale během doby, co přístavba rostla, jsem už slyšel různé komentáře.

Myslím si, že když se něco dělá, tak se to má dělat pořádně. No a nakonec je výsledek větší, než původní dům, ke kterému jsem přístavbu pořizoval. Na prvním místě pro mě vždycky bylo, že musí splňovat funkci. Zkrátka jsem zubař a udělal jsem si ordinaci, která je jen kulatá. A někomu se to líbí a někomu ne. To je v pořádku.

Kdybyste na začátku věděl, co o stavbě tak atypického domu víte dnes, pustil byste se do práce?
Věřím tomu, že za to budu rád, že jsem se do toho pustil. I teď jsem rád. Dopadlo to dobře. Ale nedovedl jsem si samozřejmě představit, co všechno to bude obnášet na začátku. Taková věc může vzniknout jen, když je člověk trošku blázen a taky nevědomý. A to já asi byl, když jsem se do toho pustil.

Sochař Michal Trpák to vymyslel, je duchovní otec, udělal design a spoustu dobrých nápadů. Ale dořešit realizaci a celé to zaplatit, to bylo zas na mě. Trvalo mi tři roky, než jsem získal jen potřebná povolení.

Často jsme nevěděli, jak dál. Byly doby, kdy jsem třeba i dva měsíce skoro nespal. Občas to bylo těžké.

Co jste se během stavby naučil?
No hodně ze stavebnictví… Ale i to, že spousta lidí pomůže, spousta lidí uškodí. Naučil jsem se tím moc věcí, to je jasné. Také jsem získal vědomí, že když se pro něco rozhodnu, tak to nevzdám, i když jsou velké komplikace. Že zkrátka hlavní je se z toho neposrat.