Do indiánského hábitu se občas oblékne Drahomíra Bodláková, která dělá ředitelku základní školy v Holubově. Holubovští se totiž už čtvrtým rokem učí indiánským způsobem, díky kterému objevují krásy přírody a zároveň si zkoušejí nabyté znalosti zužitkovat po praktické stránce.
Projekt mezi žáky slaví úspěch. Jsou rádi, že nemusejí jen sedět v lavicích, ale že mají výuku takovýmto způsobem osvěženou.
Můžete představit váš poměrně originální projekt?
Vždycky si na začátku roku stanovíme celoroční plán, jakým směrem se bude náš projekt ubírat. Zvolíme si nového náčelníka pro školní rok a indiánskou radu. Děti se rozdělí do šesti skupin, ve kterých pak celý rok pracují. Každá skupina si zvolí svého vedoucího.
Během školního roku pak uděláme 15 až 20 celodenních projektových dnů. Prakticky si tím děti osahají učivo. Chceme, aby to pro ně bylo zábavné. Aby si navzájem pomáhaly starší a mladší děti.
Takže se tímto způsobem snažíte o zábavnou výuku, která by jinak byla pro děti nudná a šedivějící.
Ano, snažíme se, aby se žáci učili i takovou zábavnou formou. Letos se například zabýváme Evropskou unií. Vydali jsme se poznávat jednotlivé státy. Děti se s každou zemí seznámí, poznají okolí, historii, udělají si prostě patřičný přehled.
Poslední projektový den byl například v rámci dne vody. Probírali jsme vodu v jednotlivých státech EU. V květnu nás zase čeká olympiáda. Vydáme se za ní až do Řecka. Samozřejmě jen obrazně. (smích)
Dá se říci, že se tím kolektiv dětí utužuje?
Určitě. Děti k sobě mají blíž. Také se pak objevuje méně záškodníků. Škola skvěle klape, dětí vědí, na koho se mohou obrátit.
Proč jste se rozhodli pro indiány?
Protože mají blízko k přírodě a my jsme vesnická škola. Těžko ale říct, kdo na to vlastně přišel. Dali jsme to tehdy dohromady jako kolektiv. I když už projekt funguje čtyři roky, myslím, že se to opravdu rozjelo v posledních dvou letech.
Kantoři se v indiánském oblečení pohybují po škole jak často?
V indiánském oblečení jsme hlavně na začátku roku a pak na konci. Během roku jsme v civilu. (smích)
Co na projekt říkají žáci? Líbí se jim, že vidí svoji ředitelku v indiánském a s perem na hlavě?
Když se dětí ptáme, jsou opravdu nadšení, spokojení. Samozřejmě se najdou jedinci, kteří reptají, ale na tom není nic divného. Je to zábava, soutěžení. Pokud je vhodné počasí, děláme vycházky do přírody. Učení je pak svěžejší.
Mohou děti mít k programu projektu námitky? Mohou ho formovat?
Mohou. Někdy je dokonce sami vyzveme, aby něco vymyslely. Děláme kvůli tomu každý měsíc poradu, kdy se sejdou učitelé, tedy rada starších, se zástupci tříd, radou moudrých. Vždycky hodnotíme průběh projektu. Bavíme se, co se dá vylepšit a tak.
Učitelé jsou z Indiánů také nadšení?
Kantory to také baví, alespoň myslím. Jsou pro to zapálení. Musíme se na tom podílet kolektivně. Vždycky probíráme nápady. Je to fajn.
Jak dlouho v Holubově děláte ředitelku?
Čtyři roky. Stála jsem tedy u zrodu indiánského projektu.
A líbí se vám v holubovské škole?
Líbí. Když je dobrý kolektiv a příjemně to klape, je to vážně paráda. Myslím, že nám to tu tak funguje.