Na to, jak toto kulturní centrum, jež přibližuje život a dílo Egona Schieleho a na ploše 3 000 metrů čtverečních nabízí i výměnné výstavy klasického a současného umění 20. století, zavzpomínali ti nejpovolanější. Ti, co u jeho vzniku na počátku 90. let stáli: ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowicz, tehdejší starosta města Jan Vondrouš a také někdejší šéf Českokrumlovského rozvojového fondu (ČKRF) Milan Marko.

„Počátek 90. let, to byla zvláště nádherná doba. Plná euforie a nadšení. Energii jste mohli čerpat na ulici a každý měl plno ideálů. I my jsme tu začínali s ideály, s vírou a láskou,“ popsala na vernisáži letošních výstav a zároveň oslavě kulatého výročí centra Hana Jirmusová Lazarowicz. „Tehdy jsem přijela škodou 1000 MB na náměstí. Podařilo se mi dostat k starostovi, byl to velmi šaramantní mladý muž, a začala jsem mu vysvětlovat, že bychom tu udělali výstavu Schieleho. Takový byl opravdu plán, jedna výstava. Krumlov ale nenabízel prostory, kde bychom ji mohli udělat, s odpovídající teplotou, vlhkostí, zabezpečením.“

close Egon Schiele Art Centrum v roce 1004. Galerii navštívil Václav Havel, na snímku v doprovodu Serge Sabarského a Hany Jirmusové. info Zdroj: Státní okresní archiv Český Krumlov zoom_in Egon Schiele Art Centrum v roce 1004. Galerii navštívil Václav Havel, na snímku v doprovodu Serge Sabarského a Hany Jirmusové.

Nakonec to dopadlo tak, že ona společně s dvěma dalšími zakladateli galerie, Američanem Sergem Sabarskym, sběratelem umění a odborníkem na expresionismus, zejm. na umění Egona Schieleho, a Rakušanem Gerwaldem Sonnbergerem, někdejším ředitelem pasovského Muzea moderního Umění, ve spolupráci s městem postupně došli k tomu, že ve městě opraví jeden ze zchátralých domů. „Pan starosta Vondrouš mě tehdy poslal do nově založeného ČKRF, za jeho prvním ředitelem, což byl intelektuál par excellance, který už na počátku 90. let plynně přecházel z němčiny do angličtiny, zatímco my ostatní jsme vytahovali učebnice a učili se cizí slovíčka.“

Schieleho v Krumlově neznali

Že Hana Jirmusová tehdy mluvila o „jakémsi“ malíři, potvrdil Jan Vondrouš. „Málokdo z nás Egona Schieleho a jeho věhlas v té době znal.“

Vedení města tehdy mělo v plánu mělo Český Krumlov rozvíjet jako centrum kulturní turistiky a představa nové galerie do toho konceptu dobře zapadala. „Tehdy se nevědělo, co to vůbec je, taková kulturní turistika, ale postupem času, když se nad tím teď zamyslím, vidíme, co to je. V záplavě vpravdě nekulturní turistiky tento dům a jeho kultura opravdu ční,“ zamyslel se první porevoluční starosta Krumlova.

close Rok 1993 v Českém Krumlově. Starosta města Ing. Vondrouš. info Zdroj: Státní okresní archiv Český Krumlov zoom_in Rok 1993 v Českém Krumlově. Starosta města Ing. Vondrouš. O třicet let a něco zpátky se ve vzpomínkách na vernisáži vrátil i Milan Marko, tehdejší ředitel ČKRF. „Byla to doba opravdu neuvěřitelná. To, co se tehdy podařilo, by dnes asi šanci nemělo. Někdy na jaře roku 1992 mě navštívil džentleman v nejlepších letech, který se představil jako Gerwald Sonnberger, architekt a ředitel muzea moderního umění v Pasově, a mladá dáma, která se představila jako Hana Jirmusová, s tím, že je za mnou posílá starosta. Tehdy jsem řešil jiné věci, opravovali jsme hradby a hudebku, přebírali jsme hotel Růže, soudili jsme se se státem o Měšťák a jméno Egon Schiele mi absolutně nic neříkalo. Já se ale řídím heslem Když nemůžeš svítit, tak aspoň nezacláněj.“

Zamyslel se tedy, jaké nemovitosti ve Fondu by se na projekt Schieleho centra daly využít. „Šli se proto do klášterů, do červeného alchymistického domu v Široké, na bývalý městský pivovar a do budovy, kde je dnes pizzerie naproti Baťovi. Nejvíc se jim zamlouval pivovar,“ popisoval. „Šli jsme se tam podívat a byla to neuvěřitelná věc. Děs a hrůza. Růžové a modré kachlíčky, rozpříčkované na malé místnosti, trubky zasekané v renesančních klenbách, různé příšerné přístavby… Já si tehdy ale uměl představit, že když se to vyčistí, můžou to být nádherné prostory.“

Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově slaví 30 let. Na jeho začátky v 90. letech zavzpomínali ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowicz, tehdejší starosta Jan Vondrouš či tehdejší ředitel ČKRF Milan Marko. | Video: Deník/Zuzana Gabajová

To bylo na konci jara 1992. A už v listopadu 1993 bylo Egon Schiele Art Centrum slavnostně otevřeno. „Vyvezli odtud nějakých osmdesát tater stavební sutě. Když vidíte, jak rychle se staví dnes mnohem jednodušší věci, tak to, že to zvládli za rok a půl, je něco neuvěřitelného,“ porovnal Milan Marko. „Když se podívám na celé město, co se tu za oněch třicet let podařilo, tak kromě toho, že kastelán Slavko opravdu rozvinul zámek a i soukromníci tu opravili spoustu domů, největším úspěchem, podle mého, je kromě Ateliéru Seidel to, že se podařilo městský pivovar proměnit v kulturní instituci, a ne ve velkou hospodu, jak tehdy někteří zastupitelé chtěli. A nezbývá než Haně Jirmusové Lazarowicz za to, co pro město udělala, dělá a v budoucnosti, jak doufám, dělat bude, poděkovat.“