Za tu dobu jím prošlo více než 100 členů, což je úctyhodné číslo. Další úctu vzbuzují i jiná čísla. Například Josef Prokopec je jeho členem už od roku 1961.

Spolu s další členkou Fotoklubu Milenou Novákovou vydali velice úspěšnou knihu Proměny, která mapuje doslova a do písmene historické proměny domů a míst Českého Krumlova v posledním půlstoletí.

Jaroslav Běle, současný předseda tohoto občanského sdružení, dochází do klubu od roku 1966 a předsedou je od roku 1991. Jiří Lahodný fotografuje od roku 1957, Jiří Svoboda od roku 1965 a v podobných výčtech bychom mohli pokračovat dál.

Za obdiv stojí ovšem i vytrvalost Ladislava Závorky, který dojíždí na pravidelná setkání členů až z Bavorova, což představuje padesátikilometrovou cestu tam a to samé zpět. Jeden z bývalých členů ale svého času údajně dojížděl až z Vimperka, jiní nezřídka absolvují trasy kolem třiceti kilometrů.

Jde o kvalitu

I když samotný Fotoklub vznikl v roce 1961, zásadní změnu pocítili jeho členové v roce 1992, kdy bylo zrušeno tehdejší okresní kulturní středisko jakožto tehdejší zřizovatel fotoskupiny a tak se pět skalních fandů rozhodlo, že založí vlastní právní subjekt. Vznikl tedy Fotoklub Český Krumlov.

„Členové tohoto sdružení odkoupili od rušícího se kulturního střediska veškeré vybavení za vlastní finanční prostředky. I když ceny byly poměrně příznivé, stálo nás to deset tisíc korun, což byly v té době poměrně velké peníze,“ řekl Jaroslav Běle.

Později našli fotografové své velké útočiště v českokrumlovském Městském divadle. Jak se sami členové mezi sebou žertem častují, největším přítelem je jim koš. „Myslíme tím odpadkový koš,“ doplnil se smíchem Ladislav Závorka.

Důvod je prostý. Klubová setkání nejsou pouze o přípravě výstav, ale také o vzájemném hodnocení svých fotografických výtvorů. „Ze začátku si člověk myslí, že je mistr světa, ale pak se dozví, že tato fotografie je mizerná, tato je onaká a tak dál,“ vzpomíná Jaroslav Běle.

A přizvukuje mu i Ladislav Pouzar. Ten je členem od roku 1986. „Zprvu jsem si připadal, že náš předseda dostával od svých starších kolegů svého času pořádně zabrat a tak mi to vrací,“ okomentoval své začátky také se smíchem.

Ale vzájemmné připomínky mají své klady – rostoucí kvalitu. „Klubová činnost je zaměřena na výměnu zkušeností mezi jednotlivými členy, na posuzování kvality a nedostatků donesených fotografií, ale také i na kolektivní účast v celostátní mapové soutěži Nekázanka, kde jsme v posledních letech byli dvakrát na prvním místě a jedenkrát na třetím místě v kolektivních hodnoceních a i v jednotlivcích byl vždy některý ze členů Fotoklubu na předním místě,“ shrnuje předseda klubu. Dobré výsledky dosahují fotografové i v Blatenské růži a dalších soutěžích.

Už pětadvacet let také mezi sebou každoročně soutěží o titul Mistra Fotoklubu.