Markéta Oklešťková, Chlumec, instruktorka plavání kojenců a batolat: Loni jsme byli v Paříži. Z toho teroristického útoku jsem strašně smutná a přemýšlím, co to znamená do budoucna. Nevím, jestli se tyto činy a lidé dají uhlídat. Ti lidé jsou nekontrolovatelní, jejich šíleným činům se nedá předejít a člověk se jim nemůže vyhnout. Takže z toho mám strach. Ale jediné, co můžeme dělat je, právě se nebát, protože to je přesně cílem teroristů, aby zavládl strach. Je to však velmi nepříjemné. Cestuji a bojím se, dávám si větší pozor na okolí, mám obavy z míst, kde se sejde více lidí, oslav. Cestování se ale vzdát nechci. 

Lukáš Novosad, SK Vltava Český Krumlov: Do Francie jezdíváme s kanoisty na závody.  Hrozba takových činů je nepříjemná, ale nenazval bych to obavou. Je totiž jedno, jestli se něco takového stane ve Francii, nebo někde jinde. Je to na zamyšlenou, co s tím, je to problém celého světa. O těchto tragédiích se nečte dobře, ale do Francie jezdíme na závody rádi a dál jezdit budeme. Je třeba si užívat života a ne se třást strachem před fanatiky. Na straně druhé teroristům mahrává dnešní doba, kdy jsme prostřednistvím médií o všem, co se kde stalo, ihned informováni a pak se o tom ještě sáhodlouze debatuje. Jsme zahlceni množstvím negativních zpráv, a to asi není dobře. 

Petra Nestávalová, tisková mluvčí českokrumlovské radnice: Před dvěma týdny, kdy jsme tam s partnerem byli, vládla na promenádě Anglais absolutní prázdninová atmosféra, turisté i místní si užívali horkého slunce na městských plážích, pohody v místních kavárnách a nákupů v exkluzivních buticích. Všude bylo plno lidí, ruchu, života. Nikoho by nenapadlo, že se za pár dní návštěvníci a obyvatelé této úžasné části Nice a stanou terčem tak hrůzného činu.

Karolína Faměrová, Strakonice, žije v Nice: Seděly jsme s kamarádkama v baru na pláži asi 300 m od místa, kde se to stalo. Skončil ohňostroj a najednou jsme viděly, jak kolem nás běží spoustu lidí po pláži a křičí, ať utíkáme, že se tam střílí. Pak zpěvačka do mikrofonu vyhlásila, že se máme ihned sebrat a běžet směrem k přístavu. Ani zaplatit nikdo nechtěl… Tak jsme utíkaly, davy lidí s námi… Když jsme z toho baru vyšly po schodech, tak tam byl policajt a vyháněl nás… Popravdě nechápu, jak se to mohlo stát… Celý město bylo obšancovaný policajtama a ta Promenade byla pro dopravu zavřená… Ale je fakt, že rozjetý kamion pár plastových zátaras nezastaví… Pak jsme byly u jedné kamarádky doma a sledovaly jsme zprávy, prý se nemá vycházet… Já bydlim na Promenade z druhý strany, to místo útoku je mezi mym bytem a tim barem, kde jsme seděly, takže jsme se domů dostaly až někdy ve 3h v noci… Nic jsem konkrétně neviděla, jen jsem běžela s davem… Lidé křičeli, že ti jsou teroristi, schovávali se, navzájem se strkali. Byl to hrozný zážitek. Nemůžu přestat myslet na všechny oběti a jejich rodiny, na malé děti, které včera přišly o život.

Karel Růžička, Sdružení vytrvalostních sportů Cyklo, Velešín: Jsme ve Francii už týden, každý rok se jezdíme dívat na Tour de France. Právě jsme se na to, co se stalo v Nice, dívali v televizi. Moc o tom nevím, neznáme podrobnosti. Obavy nás žádné nepřepadají, protože jsme tak 300 kilometrů od místa, kde se to stalo. V Nice jsem nikdy nebyl, my se vždy pohybujeme kolem závodu. Jezdit sem budeme dál, nemůžeme se nechat odradit tím, že se občas někde něco stane. Nyní tu budeme až do soboty, na poslední etapu závodu už tu nebýváme. Zatím jsme se pohybovali v Pyrenejích, dva dny jsme strávili u moře, už jsme zase v horách a budeme se postupně přesouvat do Alp. Co na to, co se stalo, může člověk říct? Je to hrozné.  

Petr Hudičák, ředitel Musea Fotoateliér Seidel Český Krumlov: Ve Francii jsem ještě nikdy nebyl, ale zrovna včera jsem zaslechl francouzského prezidenta, že uvažuje o ukončení zvýšených bezpečnostních opatření. Pomyslel jsem si v té chvíli, jestli to není příliš brzy. Bohužel se ukázalo, že ano. Rád sleduji Tour de France, a to nejenom kvůli výkonům sportovců, ale také proto, že se mi líbí celý ten projekt a program, neboť je dělán tak, aby diváci z Francie viděli co nejvíce a poznali ji z mnoha pohledů. A včera jsem si při sledování závodu říkal, že si pořídíme karavan a vyrazíme tam. Je pravda, že teroristické útoky mohou mnohé lidé od zájezdů do Francie odradit, ale člověk to tak nesmí vůbec brát. To by nemohl jezdit nikam a posléze ani chodit po ulici. Člověka prostě tyto činy nesmí odradit, protože tím bychom přesně nahrávali teroristům. 

Jan Bauer, spisovatel, Vodňany: Ukazuje se tím naprostá bezradnost západoevropských států. Neumějí si poradit s tím, že na jednu stranu ponižují a zesměšňují občany s islámským vyznáním a na druhou stranu si neumějí poradit s radikálními islamskými kazateli. Také je na tomto i předcházejících útocích vidět, kam dotáhly státy jako Amerika či Anglie a Francie svoji politiku, ve které se vměšovaly do života jiných států ve jménu demokracie. Rozvrátily Irák, Afghánistán, ale vlády v těchto zemích si uměly poradit s radikálními islámskými bojovníky i když třeba za cenu diktatury. Podle mého názoru chybí Evropě státníci, jako například Churchill, kteří měli přehled a respekt. Ti, kteří řídí Evropskou unii, jsou jen druhořadí politici, kteří si hrají na mocné. Putin ukázal, jak se má postupovat. I když k němu mám výhrady, v tomto postoji si ho vážím.   

Otec Roman Dvořák, římskokatolický kněz, Strakonice: Uvědomuji si celou hrůzu současného světa a křehkost lidských životů i celé společnosti. Modlím se za všechny, kteří přišli o život, za ty, kteří je oplakávají i za ty, kteří toto zlo rozsévají. 

Miroslav Konrád, malíř: Viděl jsem to nejdřív na facebooku, kde mám mezi přáteli reportéra Honzu Šmída. Je to zoufalé. Díval jsem se na oslavu v Paříži a oni udělají takový horor někde jinde. Je to zoufalé, protože tam je fůra národností, která přišla a nespojila se… Na jedné straně vidíte fotbal, kde hrají Francouzi, kteří jsou černí a jsou asimilovaní, a na druhé straně tohle. I u nás je velké množství lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Bylo to na Anglickém nábřeží Nice, to je výstavní síň Francie, jezdí tam diplomaté a všichni umělci tam rádi pobývají, hned vedle toho je pláž, je to zoufalé, zoufalé, co na to říct. Zločinci jsou všude a nespokojenost lidí roste, nůžky mezi bohatýmmi a chudými se rozevírají, je to složité. Já mám teď jet do Francie vystavovat a mám taky trošku obavy…

Irena Mašíková Konštantová, Prácheňské muzeum v Písku: Včera jsem sledovala v televizi přímý přenos koncertu z Paříže u příležitosti státního svátku Francie. Přiznám se, že celý zážitek z této krásné hudební události stínila obava, aby se nestal nějaký teroristický atak, protože účast Francouzů byla obrovská. Ale moje obava se bohužel naplnila dnes ráno, když jsem si přečetla na internetu zprávu o teroristické události v Nice. Co se to děje se světem? Vždyť dost na tom, že lidé si prožívají spoustu soukromých bolestí, přírodních katastrof, nejrůznějších neštěstí. Takto cílené zlo, kterého je člověk schopen, mu odebírá statut rozumové bytosti. Ti, kteří takto činí, si nezasluhují existenci na této planetě.