Úterý 3. dubna (Itálie – Torino – Asilo Squat)

Z malého přímořského italského městečka Savignano Sul Rubicone jsme vyráželi kolem desáté hodiny dopoledne. Čekalo nás zhruba 400 kilometrů do proslulého italského města Turína. Všichni jsme byli kapku nervózní, protože se jednalo o akci ve squattu, tedy v místě, kde často žijí bývalí narkomani, bývalí kriminálníci, nebo bezdomovci. Najdou se ale mezi nimi i lidé, kteří mají squatting jako poselství, mají i normální bydlení a práci a zde se o chod celé budovy starají čistě z vlastního zájmu. A kromě manažera turné Roba nikdo z nás takovýto objekt nenavštívil, ba co víc, každý se přiznal, že z toho má celkem solidní hrůzu. Je sice pravda, že ne každý squatt vypadá tak, jak se o nich říká, ale co nám kamarádi z italské kapely Ultimo Mondo Cannibale, se kterými jsme hráli první dva italské koncerty, vyprávěli, Asilo je jeden z těch extrémnějších. Byli jsme tedy všichni napnuti, kam to vlastně dorazíme.

Cesta utíkala rychle, za necelých pět hodin jsme už bloudili po velikém Torinu. Z města jsem byl mírně zklamaný, jelikož mi přišlo opravdu špinavé a celkem neudržované. Ale je možné, že jsme měli pouze smůlu na horší cestu, přece jenom je to město opravdu obrovské a my jsme projeli pouze malou částí.
Po zhruba hodinovém bloudění po nepřehledných uličkách jsme konečně dorazili na místo. Celá ulice, kde se Asilo Squatt nacházel, byla opravdu extrémně znečištěná, všude poházené odpadky, psí výkaly, pod balkony bytů hromada harampádí.

Asilo Squatt vypadal zvenku celkem normálně, opuštěný dům podél dlouhé uličky. Co na nás ale čekalo vevnitř, nám na dobrou hodinu uzavřelo ústa… Zkrátka squatt. Vše, co lidé, kteří zde žijí a starají se o celý objekt, najdou, vezmou dovnitř a použijí na výrobu nábytku a jiných věcí. Vše, co jim přijde na oči a má stále ještě alespoň nějakou hodnotu, zde použijí k životu. Staré gauče, staré stoly, stará kola, zkrátka vše.
Byl jsem zčásti šokován, jelikož jsme zde měli trávit celou noc, zároveň jsem byl ale opravdu fascinován, co všechno se dá z prázdné nepoužívané stavby a z hromady všech možných věcí udělat.

Měli zde i posilovnu. Pořadatel této akce nám vysvětloval, že Asilo každou chvíli napadají italští pravicoví extrémisté, proto se musí naučit bránit. Právě v posilovně jsme nocovali. Dále nechyběla obrovská kuchyň, ještě větší jídelna, bar vyrobený z pneumatik, toaleta (nic tak odporného jsem už dlouho neviděl) a řada pokojů, do kterých jsme se ale nedostali.

Hrací prostor byl udělaný ze sklepa. Nacházel se o patro níž. Byl celkem veliký, avšak bez pódia. Jelikož jsme hráli jen my a Spasm, žádný italský support, postavili jsme nástrojovou aparaturu, udělali krátkou zvukovou zkoušku a šli na večeři. Postupem času z nás nervozita opadala a začali jsme si tuto akci na opravdu raritním místě užívat. Večeře se konala v již zmiňované jídelně, vařila ji děvčata žijící zde ve squattu. Zapomněl jsem dodat, že na celý večer byl vstup zdarma a nejen to, každý, kdo na koncert dorazil, dostal zdarma dvouchodovou večeři! Neuvěřitelné.

Během půl hodiny zde sedělo kolem 200 lidí, každý dostal palačinku a posléze řízek s kaší! Pořadatel vysvětloval, že je to jejich přátelské gesto a že každý koncert, který se zde koná, se nese v tomto duchu. Opravdu obdivuhodné! Jedlo se, popíjelo a čekalo se na jedenáctou hodinu, kdy se všichni přesunuli do sklepení, kde jsme se už připravovali. Dlouho jsem neviděl takový kotel od prvního tónu. Téměř všichni přítomní začali neuvěřitelně tančit a dovádět. Chvílemi jsme měli co dělat, abychom se v tom tlaku od lidí udrželi na nohou. Opravdová nádhera!

Po dohrání našeho playlistu jsme ještě dobrou hodinu valili oči nadšením. U kluků ze Spasm to bylo zrovna tak. Jízda předpisová… Po odehraných setech jsme asi dvě hodiny popíjeli a pak jsme šli zalehnout, jelikož byl toto poslední italský koncert naší tour a nás čekal daleký přejezd do Německa!