Český Krumlov – Had Tkanička byl včera hlavní hvězdou v Ekocentru Šípek Český Krumlov, kde si užívá sedm dětí příměstský tábor. Včerejší den byl zaměřen na plazy, což děti ve věku od sedmi do jedenácti let přivítaly.

10.00: Děti koukají na dokument o hadech. Některé s otevřenou pusou, protože vidět pořádného hada na lovu, je trošku šokující. A to nemluvě o náporu zajímavých informací, které se z notebooku valí.
„Chudáček,“ kroutí hlavou holčička nad útokem pakobry, která si v dokumentu s chutí dává svoji oběť. „Každý musí jednou zemřít,“ reaguje její kamarád.
Pro jedenáctiletého Jakuba Jesenského nepřináší dokument takřka nic nového. Jako veliký fanoušek přírody má slušný přehled. Občas i předbíhá komentátora a své kamarády s přehledem poučuje. Zaměstnankyně ekocentra jen s údivem kroutí hlavami.

10.05: „Vždyť mu nateče voda do pusy,“ reaguje dívka na hada, který se pohybuje ve vodě. „No, alespoň se napije,“ odpovídá jí s úsměvem vedoucí Šípku Radka Kubizňáková.

10.10: Dokument představuje žebříček nejjedovatějších hadů. Třetí místo okupuje mamba černá – jedno kousnutí, a je konec. Zároveň je to nejrychlejší had. „Ty bláho, ten fakt šlape,“ je v úžasu Jan Zabilka, který se zároveň dozvídá, že mamba černá ráda útočí na lidi. „A proč zrovna na lidi? Co jí na nás tak vadí?“ ptá se ostatních. „No, tak se jí zeptej, ne?“ zní odpověď.

10.13: Druhé místo. Jakub Jesenský je už pořádně netrpělivý, hází do placu své tipy. „Atomová bomba hlodavců – tajpan,“ vyhlašuje stříbrnou medaili komentátor. „Tajpan velký se správně jmenuje,“ odpovídá Jesenský. „To tam ale neřekli, tak ti nevěřím,“ reaguje jeho soused. „Jenomže je to tak, já ho poznám,“ nenechává se mladý zoolog odradit.

10.25: Dokument je u konce. První místo obsadila kobra. Nyní ale přichází to hlavní, na co všichni čekají – živý had. Ten už se vrtí v nedaleké krabici.
„Had není jedovatý a ani nekouše,“ ujišťuje děti Kubizňáková. „Vy jste mu odebrala jed?“ ptá se chlapec. „Ne, on ho nikdy neměl,“ odpovídá vedoucí Šípku. „Protože jste mu ho sebrala,“ je si jistý klučina.
Užovka se jmenuje Tkanička. „Neuškrtí mě?“ má obavy Zabilka. „Ne, ty bys jí ukecal,“ směje se Kubizňáková.

10.27: „Je tak krásná. Tak hladkého hada jsem ještě neměl,“ hladí Tkaničku Jesenský. Kubizňáková je pyšná, had je totiž její. „Až bude dospělá, tak jí budu říkat Lano,“ poodhaluje své plány. „A pak ji budete nosit kolem krku jako šálu,“ reaguje jedno z dětí.

10.30: Chlapci se nemohou nabažit. Děvčata se ale bojí. „Ona je taková měkká,“ dotýká se jí opatrně malá dívka. Po menším ohmatání strach ustupuje do pozadí a už i holky se s vykuleným hadem mazlí.

10.35: Na scénu přichází další zajímavý návštěvník – tropický šnek. Ten děti fascinuje svojí velikostí. Zatahuje se ale do ulity, takže je po představení.

10.37: „Prosím, chtěla bych něco říct,“ hlásí se o slovo vysmátá holčička. „Moje maminka mi připomíná hada,“ nemůže smíchy ani mluvit. „Dneska ráno se soukala do sukně a vypadalo to úplně, jako když se svléká had.“

10.40: Hada doma nikdo z ekotáborníků nemá. „Jednou jsem si vzala domů žížalu. Ale druhý den mi umřela,“ posteskla si dívka.
V každém případě, teď budou mít hada doma všichni, je prý věc zcela jasná. Rodiče se mají na co těšit.

10.45: Had se omotal kolem znervóznělé dívenky. „Je to fakt dobrý pocit,“ říká ostatním. „A bojíš se?“ ptají se ženy z ekocentra. „Neeee, vůbec,“ ujišťuje je. „Už jsem měla většího hada.“

10.50: Kolem Zabilkovy ruky se obtočila Tkanička. „Ty jo, trošku tiskne,“ vydechl chlapec. „Ale nebojte se o mě, moc to nebolí.“

11.00: Dívky už ztratily o hada a šneka zájem. Odešly se věnovat hračkám. Chlapci hada sice pořád prohánějí, ale začíná jim kručet v břiše. Přichází doba obědu. Jídelníček hlásí rajskou omáčku.