Tato malá umělecká díla už putovala nejen do Evropy, ale i do Japonska, Ameriky nebo Austrálie. Ve středu Petra Frojdová s touto technikou seznámila také zájemce v hornoplánské městské knihovně.

Jak dlouho trvá vytvořit hanáckou kraslici?
To záleží na velikosti, křepelčí hodinu až dvě, podle složitosti vzoru, slepičí osm hodin, husí den nebo dva a pštrosí týden až čtrnáct dnů, ta jsem zatím dělala dvě.

Jak se vlastně taková hanácká kraslice vyrábí?
Vyfouknuté vejce se nabarví barvou, většinou na dřevo nebo na kůži, protože ty jsou matné. Já dnes používám i lak na auto ve spreji, protože se začaly vyrábět v matných odstínech. Měly by to být klasické barvy, jako je černá, základní červená, modrá, zelená. Já ale používám i třeba tmavě modrou, tmavě zelenou nebo vínovou. Tradičně se barvilo třeba cibulí nebo borůvkami.

A co vzory, kde berete inspiraci?
Vzory si vymýšlím sama, záleží hlavně na tom, jak vajíčko vypadá. Většinou začnu u jeho tvaru. Začnu dělat středovou hvězdici nebo květinu, anebo naopak vršek nebo spodek – o tom rozhodne vajíčko, některá jsou kulatější, jiná špičatá.

Sláma se nějak speciálně upravuje?
Sláma se používá obyčejná, z ječmene a ovsa, protože je měkká a dá se formovat. Babička vždycky říká: „Pšenice je na buchtu, žito na chleba a ječmen a oves na vajíčka." Nijak se nenamáčí ani nežehlí, nastřihané kousky bez kolínek se jen nechají doschnout. Pak je rozříznu nůžkami na manikúru a přes ostří nůžek je stočím do hoblinek. Z těch pak střihám různé vzory, kolečka vyrážím průbojníkem. Ty pak na vejce lepím lepidlem na dřevo.

Kolik kraslic zvládnete za rok?
Za rok jich dělám tak dvacet, třicet, víc toho při mateřské nestihnu. Lidé se mě ptají, jestli jich třeba zvládnu sto padesát za rok, tak to opravdu ne.

Už máte nějakého nástupce, kdo by se zdobení také věnoval?
Je to složitá a pracná technika, většinou si ji lidé vyzkouší, ale málokdo u toho zůstane. Babička už nějaké nástupce, kteří zdobí alespoň jedou do roka, má, například učitelky u nich ve školce. Teď budu pár lidem posílat návody, tak věřím, že se najdou alespoň dva, kteří se tomu budou dál věnovat.