Takovou zkušenost učinili například hasiči ze Smrhova, kteří jsou atraktivní odnoží soběnovského sboru dobrovolných hasičů.

Smrhovští hasiči, což jsou téměř všichni chlapi ze Smrhova, vytvořili partu, a to ne ledajakou. Za všechno může stará historická stříkačka, kterou Smrhovští nejenomže nevyhodili na smetiště či nerozštípali a nerozebrali na množství kousků, ale dali ji do pořádku tak, že se spolu s ní stali žádanou ozdobou různých slavnostních setkání v blízkém i vzdálenějším okolí.

Poté, co dali do parády stříkačku, dali do parády i sebe. S dobovými bílými hasičskými obleky si snadno poradili. Proměnili v ně zednické montérky, na které připevnili potřebné nášivky, ale sehnat dřívější typickou hasičskou přilbu už byl oříšek.

„Stříbrná nám zůstala, ta se dědí ve smrhovském sboru od jeho založení v roce 1932. Ale ostatní jsme si půjčovali, kde se dalo,“ vyprávěl velitel smrhovských hasičů Jan Šedivý.

A tady je právě čekalo překvapení. „Nakonec jsme zjistili, že jsou ty přilby stejně naše, tedy smrhovské,“ vyprávěl velitel Jan Šedivý. „Pepík jednu z nich totiž opravoval a když otočil lem, zjistil, že je na přilbě napsáno jméno jeho dědy,“ dodal s úsměvem.

„Prostě se ty přilby ze Soběnova různě půjčovaly a pak se na ně zapomnělo. Ale pochopitelně jsme je po jejich nynějších majitelích vrátit nechtěli. Teď už má dost smrhovských hasičů přilby vlastní,“ vysvětlil velitel, který do malebné smrhovské stříkačky, s níž její posádka čítající osm hasičů předvádí, kterak hasiči bojovali s ohněm v minulosti, zapřahuje své vlastní koně.