Helena Braunová se narodila 23. srpna 1944 ve Velkém Přítočnu na Kladensku. Po absolvování střední školy krátce pracovala ve Spojených ocelárnách Poldi Kladno jako korespondentka. Kvůli náborům do zemědělství brzy nato odešla na Šumavu do jižních Čech. „Tehdy, v šedesátých letech, lidé dostávali umístěnky. Ale já jsem se paradoxně pro odchod na Šumavu rozhodla sama,“ vyprávěla Deníku. Odešla na drsnou Šumavu s představou, že tam bude jen tři roky, ale osud rozhodl jinak. Seznámila se s Benediktem Braunem, svým budoucím mužem, který ji výrazně ovlivnil. I díky jemu si Šumavu a její obyvatele zamilovala. Od svých dvaceti let ale začala pracovat jako průvodkyně v Českém Krum᠆lově, kde už zůstala. Žila a tvořila v něm 56 let. A snažila se literárně zachytit a zachovat vše, co jí její manžel Benedikt Braun vyprávěl a posbíral. Také paní Helena měla velký vypravěčský talent.

„Jezdil jsem k manželům Braunovým rád,“ říká Milan Prokeš z Velešína, příbuzný manželů Braunových, který ilustroval pět autorčiných knih. „Bylo to vždy pohodové, ale současně i takové tajemné setkání. Oba dva krásně vyprávěli o Šumavě, poslouchalo se to jako pohádka. Helenka si ale také pohrávala s výkladem karet, měla senzibilní schopnosti a ke svým postavám z pověstí měla blízko.“

„Škoda, že už nestihla dokončit poslední rozepsanou knihu,“ povzdychl si Jan Vondrouš z Č. Krumlova, se kterým Helena Braunová při vydání některých svých knih spolupracovala.