V krajském městě je již od září a zůstal tu i v době koronaviru.

Pětadvacetiletý student je od narození upoután na elektrický vozík. Je totiž tetraplegik, tedy osoba s velmi omezenými možnostmi pohybu, přesto však studium v cizí zemi zvládá.

Potřebuje ale asistenci. „Mám asistentku, která mi pomáhá se psaním, takže ji diktuji, třeba při testech. Další asistentky mi pomáhají s oblékáním, jídlem…,“ popsal s tím, že asistenci potřebuje denně.

Zaměřil se na aplikované cizí jazyky pro mezinárodní obchod. „Studuji tu Španělštinu pro mezinárodní obchod. Dělám tak jazyky, vedle španělštiny i angličtinu, a mám i ekonomické předměty. U nás to je obdobný obor, ve Francii mám navíc ruštinu. Zkoušky jsem zde zvládal bez problému. Tady se mi líbí rozvrh, ve Francii ho mám více nabitý a nemám tolik volného času. Poznávám tu město, kamarády a také jazyk. Byl jsem se podívat například v Českém Krumlově,“ vyprávěl student posledního ročníku bakalářského studia.

 Stáž v mlékárně

Povinnou součástí studia je i dvouměsíční pracovní stáž. Tu si Maël našel v největší české mlékárně Madeta. „Stáž je to velmi zajímavá. Pracuji jako asistent manažerky exportu a věnuji se hlavně průzkumu frankofonních trhů. Vzhledem k situaci mám sice home office, nicméně díky technologiím mohu plně vykonávat svěřené úkoly,“ podotkl Francouz, který rád poznává Jihočechy.

„Při prvním setkání jsou Jihočeši odměření, ale když si dám s nimi pivo, tak jsou hned milejší. Ve Francii je to úplně jiné, co se týče přístupu pro hendikepované. Češi jsou velmi ochotní, milí pomoci. Ve Francii je sice vše přístupné hendikepovaným, ale lidé nejsou tak ochotní pomáhat,“ srovnal student, který se v Budějovicích rád seznamuje s lidmi i například v městské dopravě. „Rád poznávám novou kulturu, i proto jsem chtěl vycestovat,“ řekl odhodlaný muž na vozíku.

Rád si v Čechách pochutná na svíčkové s knedlíky. „Ochutnal jsem tu i kachnu s červeným zelím. To byla pro mě novinka,“ dodal s úsměvem. Přiznal, že mu v naší kuchyni chybí mořské ryby. Naopak v zimě kvitoval počasí. „Nikdy jsem sníh nezažil, až tady. V Bretani pořád prší,“ líčil muž, jehož koníčkem je hra na kytaru.