„To patří k řemeslu," říká Ondřej Macek s odkazem na jeho muzikologické a muzikantské povolání. Za posledních dvacet let vytáhl z temna archivů už takřka dvacet barokních oper. Některé z nich už historie přikryla takovou vrstvou let, že se považovaly za ztracené. Zrovna teď má Ondřej Macek kolem sebe rozložené noty opery L'Ipermestra, která se v příštím roce stane vrcholem sedmého ročníku Festivalu barokních umění Český Krumlov.

Jejím autorem byl Johann Adolf Hasse. Pokud vám ani toto jméno příliš neříká, mohou jej vykreslit dva dochované historické citáty. Ten první má na svědomí Wolfgang Amadeus Mozart, který ještě jako dítě prohlásil: „Chci být jednou nesmrtelný, jako Hasse."

Druhý citát pronesl sám Johann Adolf Hasse, když prý viděl dvanáctiletého zázračného Mozarta: „Toto dítě nás jednou všechny přivede do zapomnění."

A skutečně se tak stalo. Zatímco mnoho z nás má v paměti uchovaného Amadea
s jeho prazvláštním smíchem ze stejnojmenného filmu Miloše Formana, jméno Johann Adolf Hasse zjevně nikomu nic neřekne. A přitom býval daleko slavnější než Mozart. 
A komerčně za svého života daleko úspěšnější. Podle Ondřeje Macka plnil Hasse divadla celé Evropy třicet let bez přestání. Vyhovoval publiku i těm nejlepším zpěvákům své doby.

Hudbu z Hasseho opery L'Ipermestra už si Ondřej Macek přehrál ve své hlavě několikrát, protože právě připravuje její pódiové provedení. Dostat se k notám ale znamenalo navštívit několik archivů.  „Teď studuji notový zápis opery z vídeňského archivu Národní rakouské knihovny," dodal včera Ondřej Macek s tím, že porovnávat bude celkem čtyři dochované partitury včetně libreta, tedy zpívaného textu opery. Tím ale jeho detektivní práce nekončí. Hledá totiž i historické souvislosti vztahu opery k českým zemím, potažmo rakousko-uherské monarchii. Opera L'Ipermestra zazněla poprvé právě ve Vídni osmého ledna 1744 u příležitosti svatby mladší sestry Marie Terezie Marie Anny. Mimochodem, Marie Anna byla tehdy českou královnou a brala si za muže svého švagra, bratra manžela Marie Terezie.

„Tehdy to byla evropská událost, čili nemusím paběrkovat někde nějaké torzovité materiály a zápisy. Dvě partitury se dochovaly ve Vídni, jedna v Drážďanech a jedna v Miláně. Do Drážďan ještě musím odjet, druhou vídeňskou partituru už jsem viděl a do Milána buď ještě zajedu, nebo si ji nechám poslat," naznačuje styl práce Ondřej Macek.

Kromě mnoha hodin na cestách a nad notami obnáší příprava barokní opery i další důležitou věc, pochopení děje a možnosti jeho uvedení. „Barokní divadlo v Českém Krumlově má velké možnosti výměny čtrnácti či patnácti kompletních scén, ale pokud by opera požadovala v ději například koně, slona, velkou žesťovou sekci v orchestru nebo něco jiného netradičního, co by uvedení díla prodražilo či technicky znemožnilo, musím sáhnout po jiném díle," řekl Ondřej Macek.