Hlídky na nejnebezpečnějších jezech se osvědčují i letos. A to i přesto, že je vodáků o něco méně.

„Rozhodně kvůli koroně jezdí méně lidí než minulé roky,“ míní Daniel Mikeš, brigádník na hlídce z jezu Herbertov. „Jezdí málo lidí ze zahraničí, spíše Rakušáci a Němci, ale řekl bych, že Čechů je víc.“

Na svém stanovišti je kromě slunečníku vybaven házecím pytlíkem, lékárničkou, ale hlavně musí spoléhat na své svaly, protože pomáhat posádkám z převržených lodí je pořádně fyzicky náročné. I proto, že podle Daniela nyní Vltavou protéká třikrát více vody než obvykle.

Právě pomohl z vody dívce, která po převržení lodi bojovala s proudem a prohlížela si odřená kolena. „Pán nám pomohl, vlezl do řeky a vytáhl i loď. Takže dobrý. Žádná sranda dostat se ven,“ svěřila se Kristýna z Plzně. „Je to šílený, já jsem se nemohla vůbec postavit na nohy, k tomu všude jsou tam kameny… Hlídka na jezu je určitě dobrý nápad.“ „Ženy nemají šanci převrácenou loď samy vytáhnout,“ říká Daniel. „Takže jim nějak pomůžu. Když jsou lidi pomlácení, ošetřím je.“

Hoví si v křesílku pod slunečníkem, před očima mu po Vltavě defilují rozmanitá plavidla s vesele naloženými posádkami, zkrátka letní pohoda.

Tak vypadá brigáda Daniela Mikeše z Českých Budějovic na jezu v Herbertově na Vyšebrodsku. Idyla je to ale jenom zdánlivá. Do okamžiku, kdy se na jednom z nejnebezpečnějších jezů vyklopí některá lodní posádka. V té chvíli Daniel startuje a vrhá se do proudu. Zejména, když jde o ženy a děti. Proud pod šlajsnou je tu totiž pořádně silný a s vodáky lapajícími ve vodě po dechu si tu pěkně pohrává. Daniel Mikeš je jednou z hlídek na Vltavě, které již před několika lety zavedla vyšebrodská půjčovna lodí Inge tour.

„Jsem tu na hlídce prvním rokem,“ říkal a nespouštěl zrak ze šlajsny a koryta pod ní. „Inge tour posílá jezáky na řeku od té doby, co se tu utopilo několik vodáků, jako třeba ti dva, co mají támhle pomníček. Posílají nás na Herbertov a jez ve Vyšším Brodě.“

Množství lidí na vodě se odvíjí od počasí. „Čtvrtek, pátek, sobota je to nejsilnější,“ říká Daniel. „To bývá lidí hodně a tady na jezu obrovské fronty, v nichž lodě čekají až půl hodinky. Zatím se tu naštěstí někdo přímo netopil,“ líčil Daniel. „Ale kolega na vyšebrodském jezu už zachraňoval. Pán se tam převrátil s lodí, vykloubil si obě ramena, a točil se v bubnu pod jezem. Kolega pro něj skočil a vytáhl ho. Nahodil mu ramena a poslal ho dál.“

V tom se pod šlajsnou zvrhla loďka s dvoučlennou posádkou. Dívku a mládence strhl proud a ať se snažili sebevíc, nedařilo se jim postavit na nohy. Dívce pomohl Daniel, současně držel loď, kterou po nějaké době vylil a otočil. Ale ještě než se mu podařilo dostat z vody, máchala se ve vodě další posádka. A nezůstalo jen u ní. Po sjetí šlajsny se postupně obracely další a přítrž tomu udělala až loď, která se nahoře na šlajsně zaklínila tak, že fungovala jako závora. Dostat ji odtud a přeprat přitom mohutný tlak proudu bylo přímo nadlidské úsilí. Daniel zápolil s lodí po krk ve vodě, bez pomoci dalších vodáků by však loď nejspíše nevyprostil. Podařilo se.

Daniel konečně mohl vylézt na břeh a trochu vydýchnout. „Občas, jako třeba teď, z té vody ani nevylézám a chytám jednu loď za druhou. Protože tady na Herbertově se lodí vyklopí nejvíc. To je nejhorší jez.“ Okamžiy pod herbertovským jezem dokazují, že záchranné vesty jsou pro vodáky nezbytností.