Tato šikovná Pražačka je členem tanečního klubu vozíčkářů a také jezdí na speciálně upraveném kole. „Tanec, extrémní závod, jezdit na kole, to je moje. Moji nejbližší mi pomáhají, ale já můžu ostatním dokázat, že žiju normální život,“ říká Míša.

Narodila se s dětskou mozkovou obrnou, všechny její končetiny jsou velice špatně pohyblivé nebo s nimi hýbat nemůže. Odborně se této nemoci říká DMO kvadruparéza, je způsobená poškozeným centrem pohybu v mozku. Míša navštěvuje běžnou základní školu, kde má k dispozici pedagogického asistenta. Mimo školu jí také hodně pomáhá její osmnáctiletá sestra Aneta, bez které by měla život o hodně těžší.

Míša normálně komunikuje nemá žádné mentální postižení. Aby se zlepšovala, učí se určitý pohyb stále opakovat, proto se její stav nezhoršuje, ale posouvá stále kupředu. „Důležitá je rehabilitace. A vůbec motivace,“ říká její matka Zuzana.

Zdolávat překážky i v těch nejtěžších podmínkách, na zemi i ve vzduchu, Míšu učí právě závod Spartan. Už ho absolvovala čtyřikrát: v Litovli, v Brně, v Praze a v Koutech. Spartan miluje, i když ji samozřejmě na trati musí pomáhat asistent. „Závody jsme navštívili poprvé celá rodina i se psem a dostala nás ta atmosféra, bohužel následující asi dva roky nevyšly, kvůli zdravotnímu stavu a covidu. Letos si v Lipně vše vynahradím,“ popisuje Míša.

Míšu na Spartanu, který ona absolvuje v kategorii „Special“, baví také jásající davy podél celé tratě. I to, že tento závod nemá poražených, jen samé vítěze. A nejedná se jen o závodníky na trati, ale i jejich rodiče. Také oba rodiče Míši se samozřejmě zapojují jako podpora. Otec Michal závod ve své kategorii také s radostí odběhne, jeho manželka Zuzana vše jistí na startu.

Ani krvavá kolena ji nezastaví

„První závod jsem obrečela. Byly to strašně silné emoce i pro mě, že naše křehká holčička jde do všeho poctivě a dře úplně do krve,“ svěřila se Zuzana s tím, že po závodě má Míša vždy krvavá kolena. Spartan není pro Míšu jediná sportovní aktivita také ráda jezdí na tricyklu a v neposlední řadě chodí do tanečního kroužku se sportovním klubem vozíčkářů, kde jednou za půl roku se svým stálým tanečníkem Jakubem ukáže, co se naučila. V zimě jezdí na monoski, snaží se bruslit, v létě plavat. „Žijeme jako normální rodina. Chceme dělat vše, jako by se nic nemuselo upravovat. Ano, stojí nás to občas spoustu sil, ale za ty zážitky to prostě stojí,“ uzavírá Zuzana Petráčková.