Před dvěma lety nastoupila Eva Pejchalová do funkce ředitelky Oblastního spolku Český červený kříž Český Krumlov. Tehdy ještě netušila, jak náročná tato profese bude. Práce ji ale baví, protože jí přináší řadu radostí.

Jak jste se dostala na post ředitelky ČČK Český Krumlov?

Dělala jsem na hygienické stanici. Z té jsem ale nakonec odešla. Po roce plácání, jinak to nazvat nemohu, jsem objevila ve schránce informaci, že českokrumlovský Červený kříž hledá ředitelku. Řekla jsem si tedy, že to zkusím. Konkurz se konal hned druhý den. Vybrali si mě. A už jsou to dva roky. (smích) Chtěla bych také zmínit, že si po těch dvou letech připadám, že pracujeme pod ochrannými křídly města, což je velmi příjemné. Máme vzájemnou výbornou spolupráci.

Kde Český červený kříž shání peníze, aby mohl dobře fungovat?

ČČK je občanské sdružení, což řada lidí neví. Nejsme vlastně dotovaní, nejsme řízeni státem. Veškeré finance musíme nějaký způsobem získat. Jsou to peníze na nájem, na služby a na mzdy. Hned po nástupu jsem zjistila, že se činnost ředitelky smrskla na neustálé shánění peněz. Žijeme prostě z grantů, a nad těmi člověk stráví hodně času.

Letos se nám třeba povedlo získat výraznou podporu od města Český Krumlov. Finanční prostředky získáváme také tím, že pořádáme školení první pomoci pro veřejnost, školy a cílové skupiny. O tuto službu je zájem, vloni jsme dokonce proškolili zhruba 200 lidí. Naši činnost také podporuje město Kaplice. Nějaké prostředky získáme i z ošacovacího střediska, což je výdejna šatstva pro sociálně slabé lidi. Za manipulační poplatek tam funguje i takový second hand.

Kolik má českokrumlovský spolek ČČK zaměstnanců?

Jsem jediný zaměstnanec. Ostatní jsou tu na dohodu. Další člověk na stálý pracovní poměr by se tu bohužel neuživil. Alespoň zatím se to nepodařilo.

Chodí za vámi lidé i přímo na českokrumlovské středisko ČČK?

Určitě. Nedávno se tu třeba zastavila skupina mladých policistů. Měli v Krumlově nějakou brannou hru. Zazvonili tady, že mají strašnou žízeň. A že nevědí kudy dál. Tak jsem jim dala pití a poradila kudy pokračovat. To mě opravdu pobavilo, že se šli zachránit na Červený kříž. (smích) Hodně lidí sem ale chodí třeba pro radu, nebo se zajímají o různé kurzy. Pořád tu zvoní zvonek.

Na jakých akcích drží vaši zdravotníci často dozor?

Dozorujeme řadu kulturních, sportovních a společenských akcí. Zajišťujeme například celoroční sezónu hokeje. Tato služba je jedna z nejnáročnějších, protože během hokeje se stává hodně úrazů. Ty často končí i tím, že voláme záchrannou službu. Modlíme se, aby se při zápase nic nestalo.

A nejhorší hokejový zážitek?

Přímo já jsem byla u situace, kdy se trenér naklonil přes střídačku a brusle ho řízla pod bradu. Měl opravdu veliké štěstí, stát se tak o centimetr níž, měl by pravděpodobně prořízlou krkavici. Na hokeji je těžká a hlavně psychicky náročná služba. Co je ale příjemnější, třeba služba na otáčivém hledišti. Je teplo a ještě vidíme nějakou pěknou hru. (smích) Držíme služby i na různých společenských akcích, stačí, když nás někdo požádá.

Pořádáte i různé akce pro děti. Máte z nich radost?

Pořádáme takzvané Hlídky mladých zdravotníků, což je pěkná soutěž, která se dětem líbí. Letos jsme tu měli až 90 školáků. Zázemí nám poskytuje českokrumlovská střední zdravotnická škola. Akce se tradičně koná v parku. Na podzim pak ještě soutěž Den plný prevence. Je to terénní soutěž, která se konala na Dubíku. Letos ale přemýšlím, že bychom ji tentokrát udělali na místní střelnici.

A jestli mě to baví? Baví. Děti z toho mají radost. Snaží se, je to moc fajn. Zorganizovat podobnou soutěž je sice velká dřina, ale těší mne, když se pak akce vydaří. Jsem ráda, že nás v těchto programech město Český Krumlov podpořilo. Bez něj bychom podobnou soutěž uspořádat nemohli.

Jak řešíte případy, kdy se za vámi staví člověk v hmotné nouzi, který potřebuje oblečení?

To se stává. Zrovna v pondělí za mnou jeden přišel. Takového člověka pak pošlu do našeho Ošacovacího střediska na autobusovém nádraží, kde mu šatstvo můžeme poskytnout, případně doporučím, aby si došel na odbor sociálních věcí, se kterým úzce spolupracujeme. Jsme v současné době vlastně jedinou organizací, která poskytuje služby sociálně slabým lidem. Myslím tím v tom smyslu, že jim dáváme šatstvo a pomůžeme vybavit byt základními věcmi.

ČČK půjčuje invalidní vozíky. Poskytujete i něco jiného?

Například vysoušeče, o které je veliký zájem. Hlavně když hrozí povodně. Jsme ochotni zapůjčit i zdravotnické brašny. Když už jsme u těch invalidních vozíků, tak také pomáháme zdravotně handicapovaným lidem. Děvčata jim třeba vypomohou s nákupem, domácností, nebo vyřídí záležitosti na poště. Pro seniory a zdravotně hendikepované každoročně připravujeme program nejčastšji formou jednodenního výletu zaměřený na relaxační aktivity.