V jednu chvíli vytáhne černobílou fotografii čtyř rozesmátých mladíků. „To jsem já a moje posádka v tanku,“ zavzpomíná na druhou světovou válku. „A to je ta samá posádka o tři dny později,“ podává mi další fotku.

Na ní tři hroby, nad nimi dva kříže a jedna židovská hvězda. Tank najel na minu. Jemu zachránilo život to, že porušil rozkaz a seděl nahoře ve věži v otevřeném poklopu. Prostě chvíli před tím neviděl ven skrz periskop a zatímco jeho výbuch odhodil od stroje stranou, zbytek posádky uhořel.

Už takřka dvě desetiletí Janu Horalovi patří dva největší hotely v Českém Krumlově. „Musíte být optimistou,“ řekl mi, „jinak se stanete svým úhlavním nepřítelem.“ Řekl to s optimismem, byť, jakoby ke konci našeho rozhovoru, optimismus přece jen trochu ztrácel.

Kdy jste se vlastně dostal do Českého Krumlova?
Asi v devadesátém prvním roce. Za starostování Jana Vondrouše. Krumlov jsem si pamatoval z doby, kdy mi bylo osm nebo devět, kdy mě sem vzal můj děda. To bylo něco tak krásného, že se to nedá popsat. Připadal jsem si, jako v pohádce a hledal princeznu. V tom devadesátém prvním bylo město ve strašném stavu, ale už se tu začínalo něco měnit.

Jaké byly začátky?
Pamatuji se, že když jsem převzal hotel, svolal jsem zaměstnance a řekl jsem, že tak, jak to tu funguje, tedy nekvalitní práce, nezájem, že to není akceptovatelné. A nějaký chlap se ozval: Proč bysme to měnili, vždyť se tu máme dobře. A tento přístup dodnes žije.

Krumlov byl unikát a pro mě po Sametové revoluci tady v Čechách nebylo nic podobného. Tehdy bylo pro město štěstím, že tu byl starosta, který se o ně staral. Dnešní problém je, že náskok, který Krumlov měl, jiná města dohonila i předhonila. V jiných městech je tolik víc nabídek… ta žijí, jsou aktivní.

Nejen města, stačí zmínit Lipno nad Vltavou, Frymburk…
…nebo Hluboká nad Vltavou. Tady se půl roku v roce nic neděje. Vždyť to je cesta k bankrotu. Mladí lidé se odtud odstěhují, nebudou tu mít práci a možnost, aby něčeho dosáhli. Penziony budou mít stále méně hostů a pokud se něco nezmění, garantuji, že Krumlov se stane skanzenem pro lidi (turisty), kteří budou bydlet na Lipně a sem se na jednu nebo dvě hodiny přijedou podívat. Ale bydlet a utrácet budou jinde.

Před rokem jste inicioval setkání podnikatelů v cestovním ruchu. Řekl jste tehdy, že by mělo vzniknout sdružení, které by se zasadilo o prodloužení turistické sezony. Sdružení posléze vzniklo. Jak se na to díváte teď, po roce. Jste spokojen, splnilo to vaši představu?
Ne.

Proč, vždyť chystají už první společnou akci v rámci masopustu…
To je krásné, ale chybí mi větší iniciativa vedení města. To by se mělo zapojit více do propagace Krumlova…

Co si pamatuji, tak tuším ještě na podzim nebo v polovině loňského roku, mi na radnici řekli, že nemají žádnou oficiální žádost od sdružení ke spolupráci…
Ale jakou oficiální žádost? Co si pod tím představují? Podívejte se, ti podnikatelé nemají politický vliv, oni nerozhodují. To musí být společná věc, ale iniciativu musí brát vedení města, protože to má politickou moc. Bez spolupráce s městem, s politickým vedením města to nemůže fungovat.

Tady existují takové dva hlavní názorové proudy. Jeden říká: Prodloužit sezonu nebo dostat do města a okolí více turistů…
Ano, s tím souhlasím…

A druhý: zaměřit se na movitější klientelu, na V.I.P osobnosti a podobné osobnosti…
To je hloupost. Jakou movitější klientelu a jak ji sem chcete dostat? Postavit tu kasina?

Co se tedy má v tomto ohledu změnit?
Politici musí být aktivní, výkonní. Starat se o vývoj města. To nejreprezentativnější pro Krumlov jsou jeho medvědi, jelikož ti také žijí zimním spánkem. Město by mohlo být centrem tolika věcí. Město musí mít veliký konferenční sál. Navrhuji jeho výstavbu u divadla, vždyť se dá propojit s divadlem, daly by se tam pořádat kongresy i divadelní představení, spojit se s Jihočeskou filharmonií, pořádat koncerty…

Turismus musí nabídnout nějaké centrální prostory, tady nic takového není. Nemůžete mít konference v zámku. Navíc v zimě je zámek zavřený, ale Hluboká je otevřena celoročně, Rožmberk, Vyšší Brod… Navrhl jsem: Udělejte tady turnaje šachu, bridže, výběrové koncerty pro mladé talenty z celého světa, navrhl jsem vytvoření koupaliště, pronájmu lodiček ve Vltavě pod Prelaturou. Ale to musí někdo zorganizovat.

Žil jsem v Götteborgu, to bylo město, které mělo po válce velké problémy. Měl jedny z největších loděnic světa, ale ty zanikly kvůli levnější konkurenci. Město má lunapark. Ten to město rozvinul tak, že do Götteborgu jezdí z celé Skandinávie.

Faktem je, že když jsem nedávno ukazoval svému synkovi pozemky vedle sídliště Mír s tím, že se tam bude stavět další supermarket, řekl: To je škoda. Kde budou stát cirkusy?
Teď jste to řekl přesně.

Ale kde takový lunapark postavit?
Kdekoliv, kde končí Krumlov.

A proč ho nepostavíte sám?
Podívejte se, mě je 87 let, co bych dělal s dalšími penězi? Nemám žádné velké životní nároky, bydlím v jednom pokoji. Kdyby mi bylo 40, udělal bych to. Víte, co je ale nejdůležitější?

Co?
Zorganizovat hlavně mladé lidi a zapojit je do politiky a také zabránit tomu, aby odcházeli z města pryč.

Je to asi rok nebo dva, co se začalo proslýchat, že chcete hotel prodat. Je to pravda?
Já bych to byl rád prodal, jelikož tu v tuto chvíli nevidím žádnou budoucnost. Ale přitom bych městu rád pomohl, protože Krumlov má úžasné možnosti. Krumlov nemůže zůstat zakonzervovaný. Když město přestane žít, tak zaniká. Žádný organismus nemůže žít jen půl roku v roce.