Umožnil tak jeho blahořečení. To uzavírá další stupeň jeho kanonizačního procesu, který začal v roce 1991. Historicky jde o velmi významnou událost. Blahořečením se totiž otevírá cesta 
k prvnímu novodobému světci, který působil v Čechách.

„P. Engelmar Unzeitig působil ve Zvonkové sice necelý rok, než zde byl zatčen gestapem, ale i tak je zcela mimořádné, že bude se Zvonkovou (obcí s pohnutým osudem) 
a tedy i s Hornoplánskem spojen blahoslavený, možná 
i svatý. Událost osloví křesťany v mnoha zemích," konstatuje Lenka Hůlková z hornoplánského Jungbauerova šumavského vlastivědného spolku.

„Je to pro náš vikariát 
i českobudějovickou diecézi velké vyznamenání," vysvětluje význam události českokrumlovský prelát Václav Pícha. „Nyní se Zvonková stane poutním místem. Je to poslední Farnost, kde páter Unzeitig působil, než byl transportován do koncentračního tábora. Kostel ve Zvonkové byl první, který se podařilo opravit díky iniciativě rodáků. Doslova vstal z mrtvých. Už tehdy se vědělo, že je Engelmar Unzeitig mučedník," říká českokrumlovský prelát Václav Pícha, který se spolu 
s diecézním biskupem, Vlastimilem Kročilem, zúčastní 
24. září beatifikace pátera Unzeitiga osobně.

Kanonizační proces Engelmara Huberta Unzeitiga začal v Německu již v roce 1991. Závěry diecezní fáze byly odeslány do Vatikánu v roce 1999. O dalších deset let později papež Benedikt XVI. potvrdil Unzeitigovy hrdinské ctnosti a v roce 2011 bylo zahájeno ověřování knězova mučednictví. Dekret o jeho mučednictví byl papežem Františkem I. schválen 22. ledna letošního roku.

Podklady pro toto schválení byly více než pádné. Farář ze Zvonkové se dostal za své výroky do koncentračního tábora Dachau, pod číslem 26 147. Tam získal – pro své hrdinství a sebeobětování – přezdívku Anděl z Dachau.

Z kněžského bloku dobrovolně odešel do nemocničního bloku ošetřovat nemocné – a to i ve chvílích, kdy se v táboře o Vánocích 1944 rozšířil skvrnitý tyfus. Podle dochovaných svědectví byl jedním z několika kněží, kteří odešli dobrovolně ošetřovat a duchovně posilovat smrtelně nemocné, i když to znamenalo jistou smrt. Engelmar Unzeitig zemřel 2. března 1945. Den před smrtí mu bylo 34 let. Od osvobození Dachau jej dělily jen týdny.

Spoluvězňům se podařilo jeho tělo spálit samostatně. Urna s popelem byla později pohřbena na hřbitově ve Würzburgu a o zhruba dvacet let později přenesena do tamního kostela Srdce Ježíšova.