Pak společně nakrojili výroční koláč, starosta Jiří Hůlka předal kořalmajstrovi láhev hruškovice, rychtářovi na hruď připnul vyznamenání k výročí a nakonec došlo na masopustní právo.

„Protože jste splnili všechny podmínky pro to, abyste tu naši slovutnou obec prokoledovat mohli, tady to právo slavnostně máte," udělil právo starosta rychtářovi. Rychtář pak zavelel: „Kanonýři, pal!" a průvod masek čekající opodál nastoupil před radnici. „Kde jinde začít s koledou než u pana starosty. Takže, muziko!" vyzval netolickou dechovou kapelu Šumavanka, kterou si Hornoplánští objednali speciálně kvůli dvacátému výročí.

Rychtář, civilním jménem Karel Smetana, vyhlásil čestné sólo pro ty, kteří se účastnili všech dvaceti ročníků. Kromě Lenky Hůlkové a Leopolda Franty se do průvodu podvacáté vydal také Petr Škách, respektive masopustní policajt major JUDr. Krátký. „Jsem zakládající člen a takhle jsem vypadal před dvaceti lety," předložil Petr Škách svůj dvacet let starý „policejní" průkaz s fotografií. 

Karel Smetana mohl být jedním z jubilejních účastníků, nebýt zranění nohy, které týden před prvním masopustem utrpěl při hokeji. „Rychtářem jsem tak až od druhého ročníku," řekl, „ale kvůli operaci stejného zranění jsem chyběl ještě dvakrát, takže dneska jdu po sedmnácté."

Ke dvacátému výročí si koledníci připravili dárek i pro svého dvorního fotografa Jiřího Svobodu. „Máte nejlepší fotky, ale chybí vám asistentky, tak jsme vám je sehnali," oznámil mu rychtář a představil mu masky „dámy z fotoateliéru Seidel".

Po slavnostním zahájení před hornoplánskou radnicí se průvod vydal na dlouhou cestu. „Budeme na nohou asi až do osmi do večera," řekl Karel Smetana. „Obejdeme náměstí a pak jedeme autobusem do Pihlova. Už jsme přemýšleli o tom, že bychom to zkrátili, ale to bychom lidem, kteří na nás čekají, nemohli udělat."

Jeho odhad se ukázal jako správný. „Šlapali jsme s průvodem od osmi do osmi," potvrdil kapelník Šumavanky Václav Rožbout.

Autor: Zuzana Gabajová