Českokrumlovské sídliště Mír zná málokdo tak dobře jako ona. Když otevře dveře kteréhokoliv z panelových domů, bezpečně pozná, komu patří která schránka, aniž by musela číst jmenovky.

Zdeňka Bezděková z Českého Krumlova roznáší lidem dobré i špatné zprávy za každého počasí už třináct let. K práci u České pošty ji přitom přivedla náhoda.

Jak jste se tedy stala poštovní doručovatelkou?
Právě mi končila mateřská dovolená, ovšem ke své původní profesi prodavačky jsem se kvůli směnnému provozu vrátit nemohla. Sousedka tou dobou pracovala na poště a poradila mi, že zrovna přijímají nové zaměstnance. Zkusila jsem to a nelituji. Každá práce má své, ale pro mě je hlavní, že jsem v kontaktu s lidmi, což mě velice baví.

Sídliště Mír je váš první rajon, nebo jste jich v Českém Krumlově vystřídala více? Jak dlouho trvá, než se v určité části města zorientujete?
Začínala jsem na Horní Bráně, ale po čase jsem dostala na starosti místo kolegyně, která z pošty odešla, sídliště Mír. Rozkoukala jsem se tu během několika dní, přece jen je to v tomto směru na sídlišti snazší, než když roznášíte poštu ve čtvrti plné rodinných domů. Tady jde spíše o to, naučit se, komu schránky v jednotlivých vchodech patří, což pak práci zrychlí. Problém ale je, že právě na sídlištích se lidé hodně stěhují, a tak se stává, že čas od času tápu.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Do práce přijdu v půl sedmé, kdy od kolegyní dostanu zásilky pro svůj rajon. Ty pak musím roztřídit do tašek podle jednotlivých vchodů. Tyto tašky následně řidiči rozvezou do zvláštních schránek na trase, abychom všechnu poštu nemusely nosit s sebou. Jen na sídlišti Mír je takových schránek pět, v každé bývá jedna taška, někdy ale i dvě nebo tři – to hlavně před Vánocemi a Velikonocemi. Zhruba v devět hodin začínám s roznosem, podle množství zásilek končím někdy po jedné hodině. Poté se vracím na poštu, kde musím udělat vyúčtování, případně ještě skládám letáky.

Při své práci jste venku za každého počasí. Je pro vás tedy lepší léto, nebo zima?
Rozhodně mám raději léto. Ani zima mi ale nevadí, pokud nejsou veliké mrazy. Nejhorší je, když prší, sněží nebo fouká silný vítr. Ideální je současné počasí, kdyby chtělo vydržet až do února a pak přišlo rovnou jaro, vůbec bych se nezlobila. (smích)

A co uniforma, už jste se s ní za ty roky sžila?
Nevadí mi, je celkem slušivá a pohodlná, navíc se dají jednotlivé součásti různě kombinovat. Akorát v létě v ní bývá horko. Například kraťasy se totiž šijí ze stejného materiálu jako podzimní kalhoty, příliš prodyšná nejsou ani trika. Návrháři by se možná více mohli ptát na názory lidí, kteří uniformy nosí.

Pověstnými nepříteli pošťáků jsou psi. Máte i vy s nimi nějakou zkušenost, na níž nerada vzpomínáte?
Psi jsou stále velikým rizikem, ale hlavně na vesnicích, u rodinných domků. Tady na sídlišti jich tolik není, a když, tak mají lidé většinou menší plemena. Žádný pes mě zatím naštěstí nepokousal, zato mě před lety na chodbě jednoho z domů přepadl nějaký muž. Spíše než peníze chtěl ale mě. To se mi však mohlo stát kdekoliv, i kdybych právě nebyla v zaměstnání. Prostě jen číhal na nějakou ženu.