„Ty ovšem často zůstávají stranou zájmu kulinářů,“ podotkl českokrumlovský mykolog Alexandr Jegorov.
„Les v této době zaplavují především pavučince, vzácnější druhy holubinek a některé druhy helmovek,“ vyjmenoval odborník. „Ty ale lidi příliš nezajímají, neboť jsou to malé houby s kloboučkem o průměru jednoho centimetru. Odborní mykologové však právě po takových houbách pasou nejvíce,“ zmínil Alexandr Jegorov.
Měsíce chudé na návraty z lesa s plnými košíky si však vášniví houbaři mohou vynahradit listováním v odborných knihách. Jak potvrdil Alexandr Jegorov, natrefit se v nich dá na nejednu zajímavost.
„Zaujalo mě například, že jedna z nejoblíbenějších hub, liška obecná, je prakticky nestravitelná. Proto ji nemají v oblibě ani červi. V pokrmu si vychutnáme jen její chuť a vůni, ovšem z těla odchází neporušena. Šlo by tedy s nadsázkou dodat, že jí lze připravit se stejnou kvalitou i podruhé,“ okomentoval svůj poznatek mykolog.
Zatímco lišky zůstávají zájmu červů ušetřeny, existují houby, které naopak tyto parazity stravují. „V atlasu autorů Kotlaby, Pouzdra a Vladimíra najdeme zprávu o výzkumu kanadských vědců, který prokázal, že některé z druhů dřevokazných hub projevují známky masožravosti,“ uvedl Jegorov.
Doplnil, že houby si z hlístů žijících v hnijícím dřevě doplňují dusíkaté lávky ke své výživě. „Tento způsob masné výživy byl přitom dosud znám pouze u některých druhů mikroskopicky nedokonalých hub,“ uzavřel odborník.
