Nikoliv jako své sídlo, ale spíše jako mocenský bod a bezpečné místo na shromažďování důchodů plynoucích z pořešínského panství založil hrad Pořešín ve druhé polovině 13. století Bavor II. ze Strakonic. Okolní panství získal jako věno své manželky Anežky, levoboční dcery Přemysla Otakara II.

„Pořešín Bavorovi II. sloužil jen jako opěrný či obranný bod, tudíž tady nebydlel. Snad jen příležitostně,“ uvedl Radek Kocanda, jednatel sdružení Hrady na Malši, které o tuto památku pečuje.

Zásadní změna se v pořešínském panství, které zahrnovalo asi patnáct vesnic a trhovou osadu Kaplice, udála v roce 1317. Tehdy potomek výše zmíněného strakonického pána, Bavor III., směnil hrad Pořešín s Vernerem, Přibíkem a Rackem z Vitějovic za jejich panství blíže Strakonicím.

„Právě v té době se Pořešín stal sídelním hradem, proto se do jeho vybavení hodně investovalo, aby pobyt na něm byl komfortnější,“ vysvětlil Radek Kocanda.

V držení hradu a panství se v dalších letech střídaly následující generace pánů z Pořešína. Významnou stopu zde zanechal Markvart I. z Pořešína, který byl v roce 1381 hofmistrem královny Alžběty Pomořanské, čtvrté manželky císaře Karla IV. Ten vedl velmi úspěšný život, dařilo se i jeho synům.

Jeden z nich, Jaroslav, byl v letech 1402 až 1403 dokonce administrátorem českého arcibiskupství, v té době tedy nejvyšší hlavou české církve. Markvart I. byl jedním z nejvýznamnějších pořešínských pánů, kromě jiného byl celých dvacet let purkrabím na hradě Rožmberk. To bylo tehdy neobvyklé.

„Rožmberkové totiž purkrabí na svých hradech často točili, aby se na jejich sídlech příliš nezabydleli, neboť pak byla větší pravděpodobnost zneužití jejich rozsáhlých pravomocí. Markvart tedy musel požívat značné vážnosti a důvěry, o čemž svědčí i to, že byl v podstatě během celého svého života často zván coby svědek k různým soudním sporům či darováním a podobně,“ řekl Radek Kocanda.

Markvartovi I. z Pořešína však bylo dáno dožít se i hořkých chvil, neboť přežil všechny své děti. na sklonku života mu zbyla jen vnučka Markéta a vnuk Markvart II.“

Ten zdědil hrad Pořešín i s panstvím po dědově smrti v roce 1406. Byl však nezletilý, a tak se správy hradu na čas ujal blízký přítel jeho děda Hroch z Maršovic. Smrt Markvarta II. i potomků Hrocha z Maršovic znamenala konec hradu Pořešín. Zmocnil se ho totiž Oldřich z Rožmberka, který si následně vymohl darování hradu s celým panstvím na císaři Zikmundovi jako odúmrť po pánech z Pořešína.

„Je skoro jisté, že Markvart II. z Pořešína po sobě zanechal dědické testamenty, v nichž hrad a panství někomu odkázal. Pro bezskrupulózního a statků lačného Oldřicha z Rožmberka však nebyl v době bezpráví a zmatků husitských bouří žádný problém zničit tyto listiny ohněm, a tím situaci 'právně' vyřešit,“ zauvažoval Radek Kocanda.

Poté, co se vlády na Pořešíně ujal Oldřich z Rožmberka, šlo vše ráz na ráz. Oldřichovi se totiž velmi hodily vsi, městečka, polnosti, lesy a rybníky, nikoliv však hrad, do kterého by musel investovat a držet v něm služebnictvo. Proto okolo roku 1434 přijeli rožmberští služebníci a za vydatné pomoci místních poddaných hrad vypálili. Pak počkali nějakou dobu, než vše vychladne, a pobořením hradeb, bran a dalších částí hradu dokonali dílo zkázy.

„Pokud by se však hrad zachoval v podobě, v jaké byl po této likvidaci, byl by čněl nad řekou Malší podstatně více než dnes. Nejvíce se na něm totiž podepsal zub času,“ zmínil jednatel sdružení Hrady na Malši.

Zásadní obrat nastal v létě roku 2002, kdy Radek Kocanda společně se svým kamarádem na základě svolení města vykácel náletové dřeviny na hradě a začal usilovat o záchranu toho, co z významné památky zbylo.

„V našem snažení významně pomohl místostarosta Kaplice Josef Kaloš, který pro záměr zachránit nejen Pořešín, ale i další památky na Kaplicku, získal podporu představitelů okolních obcí,“ uzavřel Radek Kocanda.

Hradní grog zahřívá turisty skoro třicet let

První leden si dnes už mnoho obyvatel Kaplice neumí představit bez tradiční vycházky na Pořešín. Ta první se na popud tehdejšího řadového člena a současného tajemníka Tělovýchovné jednoty Start Kaplice Bohuslava Pavelka uskutečnila v roce 1983.

„Krumlováci měli svůj novoroční výstup na Kleť, jenže pro nás to do Krumlova bylo daleko. A tak jsme si řekli, proč nezorganizovat vycházku na Pořešín, když ho máme blíž,“ popsal Bohuslav Pavelek vznik tradiční akce, pro níž se vžil neoficiální název novoroční hradní grog.

Toto pojmenování napovídá, čím se prokřehlí turisté, kteří na jeden z hradů na Malši vyrážejí nejčastěji ze zhruba pět kilometrů vzdálené Kaplice, zahřívají. „Na Pořešíně vždy rozděláme oheň a vaříme čaj a také grog. Jeden čas tady náš kolega připravoval na ohni dokonce i ryby,“ vzpomněl Bohuslav Pavelek.

O tradiční akci podle něj výletníci zájem neztrácejí. „Zpočátku nás chodívalo kolem dvaceti nebo třiceti, v posledních deseti letech už se na Pořešín vydává na Nový rok kolem padesáti až šedesáti lidí,“ vyčíslil Bohuslav Pavelek. „Jsem rád, že zájem lidí neupadá. Na Nový rok se člověk alespoň trochu vyvětrá,“ doplnil s úsměvem.

Obdobná akce se každoročně koná i na dalším z hradů na Malši, Velešíně.

Zde se však lidé nescházejí na Nový rok, nýbrž o Vánocích. A nepodává se grog, ale medovina. „Už staří turisté věděli, že tam, kam chtějí nalákat lidi, musejí postavit hospodu. A tak i u nás se největší oblibě těší akce, kde je hojnost jídla i pití, mezi nimi i Medovina na hradě,“ zasmál se Zdeněk Korbela, prezident Společnosti přátel města Velešína, která tuto akci každoročně pořádá.